Hlavní obsah
Společné cvičení amerického a australského námořnictva v Jihočínském moři Foto: Petty Officer 3rd Class Nicholas, Reuters

Ráznost Číny se teď obrací proti ní

Čína pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga opustila tradiční měkkou sílu a při prosazování svých cílů sází na rázný postup. Zatím se zdá, že si to Peking špatně spočítal.

Společné cvičení amerického a australského námořnictva v Jihočínském moři Foto: Petty Officer 3rd Class Nicholas, Reuters
Ráznost Číny se teď obrací proti ní

Do globální ekonomické recese z roku 2008 (rozpoutané americkou hypoteční krizí o rok dříve) se čínští lídři řídili slovy Teng Siao-pchinga držet se zpátky a nikdy se netlačit na pozici lídra. Poté, co kvůli problémům „zvenčí“ přišly miliony Číňanů o pracovní místa, však dospěli k závěru, že země je připravena vydat se viditelnější cestou.

Souboj mnoha hráčů o Jihočínské moře

Po nástupu Sia v roce 2013 se tento trend prohloubil. Vědoma si své ekonomické moci se Čína začala chovat asertivněji, což dokládá i její diplomacie, která se jala na západní kritiku reagovat do té doby nezvykle agresivně.

Už od roku 2012 se pokoušela uplatňovat své nároky na sporné ostrovy Senkaku ve Východočínském moři, v čemž pokračovala i po nástupu Sia. Na změnu strategie však reagovaly USA. Už za vlády Baracka Obamy se začaly soustřeďovat na pacifickou oblast a v roce 2012 vyslaly do Austrálie 2500 vojáků.


Jednou z oblastí, kde se nový přístup Pekingu projevil nejjasněji, se stalo Jihočínské moře, které si země středu nárokuje takřka celé a kde se od roku 2015 začala významně rozpínat na úkor sousedních států.

Americký prezident Donald Trump proto v roce 2017 ve Vietnamu vyzval k vytvoření „svobodného a otevřeného Indo-Pacifiku (asijského Pacifiku)“. Nová americká administrativa tak v regionu, který označuje za „epicentrum velkého mocenského soutěžení s Čínou“, začala pilně pracovat na upevnění neformální protičínské aliance. Ta nyní přináší první ovoce.

Austrálie v červenci oznámila dodatečný balíček 190 miliard dolarů (4,3 bilionu korun) na obranu na další desetiletí, který premiér Scott Morrison odůvodnil napětím kvůli „územním požadavkům a bezprecedentní vojenské modernizaci“ s jasným odkazem na Čínu. O měsíc dříve se filipínský prezident Rodrigo Duterte, vnímaný dlouho jako pročínský, rozhodl prodloužit dlouhodobou vojenskou dohodu s USA a během svého vystoupení na zářijovém Valném shromáždění OSN navíc poprvé připomněl filipínské nároky v Jihočínském moři, které již před čtyřmi lety podpořil Stálý rozhodčí soud v Haagu.

Bezpečnostní vazby jeden na druhého a také s USA prohlubují i Malajsie či Vietnam, které spolu s Indonésií v létě odsoudily čínské územní požadavky. „Čína poskytla Spojeným státům záminku (k uplatnění jejich strategie),“ podotkl Jay Batong­bacal, ředitel filipínského Institutu pro námořní otázky a námořní právo.

Pozor na QUAD

„Zatímco Peking mluví o dialogu prospěšném pro všechny strany a mírovém rozvoji, ve skutečnosti chce zemím v regionu jednostranně vnutit svou vůli. Ten, kdo má odlišný názor, čelí nejen jeho nelibosti, ale také ekonomickým a jiným následkům,“ přidal se Rajeev Ranjan Chaturvedy z Institutu pro společné australsko-indické angažmá v Brisbane.

Čína musí navíc pozorně sledovat i dění kolem Čtyřstranného bezpečnostního dialogu (QUAD), jehož vytvoření už v roce 2007 v protičínském duchu inicioval tehdejší japonský premiér Šinzó Abe. Obává se totiž, že uskupení, sdružující kromě USA a Japonska také Indii a Austrálii, by mohlo jednoho dne přerůst ve formálnější pakt ve stylu NATO.

Protičínský konsenzus v důsledku zvyšující se agresivity Pekingu sílí jen pozvolna – nikdo si nechce otevřeně znepřátelit čínského ekonomického draka – a nad činy daleko převažuje rétorika. Asertivita Číny se však pomalu, ale jistě začíná obracet proti ní.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků