Na Kábul doléhá těžké mračno návratu Tálibánu

„Tálibán se vrací – tentokrát nikoli v podobě upjatých, leč korektních úředníků vydávajících víza západním novinářům v letech 1996–2001. Nyní jsou to chladnokrevní povstalci, kteří agresivně sužují hlavní město od loňského září, kdy se moci ujala nová afghánská občanská správa,“ popsala situaci dlouholetá zpravodajka WP Pamela Constableová.

Obyvatelstvo Kábulu se za poslední desetiletí zpětinásobilo a doprava tu kolabuje. Ulice lemují prodejny mobilů a počítačů a vývěsky salónů krásy zachycují ženy s našpulenými rty a makeupem gejš. Navenek je hlavní město v běžném shonu, leč ovzduší je napjaté.

„Za posledních několik týdnů jsem neviděla na ulicích jedinou západní tvář. Ani v jasně osvětlených supermarketech, kde obchodníci naplnili regály kukuřičnými lupínky, podestýlkou pro kočky a plísňovými sýry k uspokojení rozmarů zahraničních zákazníků. Cizinci zmizeli z obchodů se starožitnostmi, kde obvykle popíjeli zelený čaj a smlouvali o cenách modravých afghánských polodrahokamů, modlitebních koberců s výjevy z dob sovětské intervence nebo kočovnických oděvů zdobených brokátem,“ uvádí Američanka.

Poprvé od doby, kdy se v Kábulu před několika lety objevily bankomaty, nestojí nikdo ve frontě na výběr peněz a dolary v nich na rozdíl od dřívějška nechybí.

„Kdysi prosperující rádiová taxislužba je tak mrtvá, že když jsem tam volala, aby mě zavezli na úřad OSN, dispečer spal a řidič mi řekl, že jsem jeho prvním zákazníkem za několik dnů,“ uvedla reportérka a dodala: „Neměla jsem odvahu jet okolo libanonské restaurace, mým oblíbeným útočištěm po celá léta, než ji zničil Tálibán při obléhání loni v lednu, kdy zabil majitele a všechny stálé hosty uvnitř.“

V posledních dvou měsících tálibové po celém městě napadali cizí symboly a útočiště – podpůrné agentury, penzióny i vystoupení ve francouzském kulturním centru. Varovali také, že se západními občanskými projekty budou zacházet stejně, jako s ozbrojeným nepřítelem.

„Mezi jejich terči se objevily i tři areály, kde jsem se kdysi dělila o jídlo a zábavu s přáteli, nyní dávno odešlými, kteří se zajímali o Afghánistán a neměli v plánu odejít,“ píše novinářka.

Pár starých přátel novinářky, kteří zůstávají – většinou jde o odborníky z mezinárodních agentur – zmizelo v době svátků buď někam na dovolenou, nebo zůstávali skryti uvnitř přísně střežených komplexů. Bezpečnostní poradci jim přikázali, aby nenavštěvovali veřejná místa, a oni sami nebyli schopni navštěvovat ani projekty, jež sponzorují.

Na jediné „Vánoce“ narazila reportérka v uprchlické osadě na okraji Kábulu, když strčila hlavu do místnosti s hliněnými stěnami: „Spatřila jsem matku se zavinutým dítětem uloženým v kolébce. Teplo v místnosti udržovaly kráva a koza, ve vedlejší ohradě bučeli dva býci.“

Beznadějný byl také Nový rok – i proto, že Afghánci jej nadále slaví ve stejné době jako Írán, tedy až při jarní rovnodennosti. V minulých letech zažil i Kábul početné a hlučné silvestrovské párty. Nyní jich bylo méně, ztišily se a zůstávaly pod zámkem, což bylo asi dobře, poněvadž jinak by se staly přirozeným cílem tálibů.

„I když se několik úředníků snaží vyzařovat optimismus, v tuto chvíli je málo co slavit. Jak končil rok 2014, nové mocenské sestavě, kterou zprostředkovali Američané, se nepodařilo sestavit vládu, poslední bojové jednotky NATO oficiálně odešly a u bran města pořvávali povstalci,“ shrnuje reportérka situaci ve velkoměstě.

Web Military.com varoval, že afghánská armáda měla za poslední dva roky asi 9000 mrtvých, čtyřikrát více než USA za 13 let působení v zemi. Citoval i velitele mezinárodních sil generálporučíka Josepha Andersona, že takové ztráty jsou neudržitelné.

„Možná že jaro přinese změnu, ale nyní se zdá rozumné zůstat obezřetný, nevystrkovat hlavu a zůstat v tlustém zimním oblečení tak neviditelný, jak je to jen možné,“ uzavřela reportérka.