Článek
Vyšetřování se zaměřilo na adopce dětí z Bangladéše, Brazílie, Kolumbie, Indonésie a Srí Lanky mezi lety 1967 až 1998, k porušování předpisů však podle komise docházelo předtím i poté.
Vyšetřovací výbor zjistil, že vládní úředníci věděli, že se postupuje nesprávně, ale nezasahovali. Někteří byli do porušování pravidel i zapojeni, i když se nenašly důkazy o úplatcích. Ministr pro právní ochranu Sander Dekker uvedl, že nizozemské vlády po léta selhávaly, když nezasahovaly: „Vláda nedělala to, co by se od ní čekalo a co by měla dělat. Nehrála aktivnější roli při předcházení zneužívání (zákonů), a to je bolestné. Já proto dnes jménem kabinetu nabízím omluvu adoptovaným.“
Francouzští poslanci kývli na adopce dětí nesezdanými páry
Vyšetřovací výbor vedení Tjibbem Joustou uvedl, že k přešlapům a chybám docházelo nejen v období mezi lety 1967 až 1998, jimž se výbor věnoval, ale také před tím i poté. Systém adopcí ze zahraničí je podle zprávy nadále náchylný k podvodům a k jeho zneužívání dochází až do dneška.
Rozsah adopcí ze zahraničí byl skutečně značný, Jerome Wirawna z indonéského vysílání BBC uvedl, že v letech 1974 až 1984 bylo nizozemskými rodinami adoptováno přes indonéských 3000 dětí, než to indonéská vláda zakázala.
Marné hledání rodičů
Pětačtyřicetiletá Nizozemka Widya Astuti Boermaová, která celá desetiletí pátrala v Indonésii po svých biologických rodičích, řekla stanici BBC, že vládní rozhodnutí zastavit adopce z ciziny vítá, protože stávající systém povzbuzoval pašování dětí: „Nizozemské adopce z dalších zemí jsou stále postavené na základě peněžních stimulací, a to vede k pašování. Současné adopce z cizích zemí jsou stále zaměřené na adopce rodiči, kteří hledají dítě.“ Podle ní by se naopak měli hledat rodiče pro odložené děti.
Sama byla adoptovaná v pěti letech. Když začala pátrat po rodičích, ukázalo se, že její dokumenty o adopci byly podvržené. Ani v jednom ze dvou případů, kdy si myslela, že už našla svou matku, testy DNA příbuzenství nepotvrdily.
Rodina adoptovala dítě, pak zjistila, že má ještě čtyři sourozence
Ana van Valenová, která je spoluzakladatelkou nadace Mijn Roots Foundation zaměřené na pomoc adoptovaným dětem při hledání svých biologických rodičů, uvedla, že se často zjistilo, že jméno stejné matky bylo použito pro různé adopce: „Máme pocit, že dítě bylo vyměněno, nebo nebyla poskytnutá informace správná.“
„Moji adoptivní rodiče se cítí opravdu vinní, protože možná vzali dítě od indonéské matky, která je nikdy neměla zájem dát k adopci,“ dodala Boermaová.
Právnička Dewi Deijleová, která byla také adoptovaná, říká jasně, že by vláda měla zaplatit odškodné: „Myslím si, že nizozemská vláda byla velmi nedbalá, co se týká zastavení nelegálních adopcí z Indonésie.“ Obě ženy doufají, že jednou najdou své biologické rodiče.