Hlavní obsah
Margaret Thatcherová Foto: nme.com

Margaret Thatcherová, Železná lady 11 let v čele Spojeného království

V roce 1979 se jako první žena v britských dějinách stala premiérkou. Ve funkci přečkala řadu protestů a stávek proti své politice, vedla úspěšnou válku a přežila pokus o atentát. V úřadu zůstala nepřetržitě přes 11,5 roku, nejdéle ze všech hlav britské vlády ve 20. století. Zemřela v dubnu 2013.

Margaret Thatcherová Foto: nme.com
Margaret Thatcherová, Železná lady 11 let v čele Spojeného království

Thatcherová se zapsala do dějin svým nekompromisním stylem vládnutí. Ostře se stavěla proti odborům a Sovětskému svazu, tamní list Krasnaja zvezda jí přisoudil přezdívku Iron Lady (Železná lady).

Cílevědomá už od mládí

Budoucí obyvatelka premiérského sídla na Downing Street 10 se narodila 13. října 1925 v Granthamu v hrabství Lincolnshire poblíž Nottinghamu jako Margaret Hilda Robertsová.

Její otec Albert Roberts vlastnil v Granthamu obchod s potravinami a tabákem, angažoval se rovněž v politice. Mezi lety 1943 a 1952 působil v městské radě, jeden rok byl starostou Granthamu.

Během druhé světové války zahájila Thatcherová studium chemie na Oxfordu, poté pracovala jako chemická laborantka. Více než věda ji ale údajně vždy přitahovala politika. V roce 1951 se provdala za byznysmena Denise Thatchera, s nímž měla o dva roky později dvojčata Marka a Carol. Zároveň se také rekvalifikovala na právničku.

V roce 1950 se poprvé za Konzervativní stranu ucházela o křeslo v House of Commons (Dolní sněmovně Parlamentu). V té době bylo Thatcherové necelých 25 let. Bojovala o něj v obvodu Dartford jihovýchodně od Londýna, prohrála však s Normanem Doddsem z koalice labouristů a Kooperativní strany. Ten ji porazil i v dalších volbách o rok později. Thatcherová se rekvalifikovala na právničku, specializovala se na daně.

V roce 1955 neúspěšně usilovala o stranickou nominaci do doplňovacích voleb poté, co se v Dolní sněmovně kvůli úmrtí poslance uvolnilo křeslo za obvod Orpington.

V Dolní sněmovně

Thatcherová poprvé zasedla v dolní komoře Parlamentu v roce 1959 po zvolení za již neexistující obvod Finchley. V něm své místo ještě osmkrát obhájila a reprezentovala ho až do svého odchodu ze Sněmovny v roce 1992.

Působila střídavě na různých postech ve vládách konzervativců, kteří byli u moci do roku 1964. Poté až do roku 1970 vládli labouristé, Thatcherová v této době stála tři roky jako stínová ministryně školství a vědy. Když se v roce 1970 stal předseda Konzervativní strany Edward Heath předsedou vlády, jmenoval Thatcherovou do svého kabinetu jako právě ministryni školství a vědy.

V únoru 1974 konzervativci těsně vyhráli parlamentní volby počtem získaných hlasů, ale více křesel připadlo Labouristické straně. Premiér Heath rezignoval, když se mu nepodařilo dohodnout s labouristy na sestavení vlády. Nestabilní situace vyústila v další volby v říjnu 1974, kdy labouristé těsně zvítězili.

Thatcherová začala kritizovat politiku své vlastní strany. Stávajícím špičkám vyčetla pramalou podporu tradičních konzervativních hodnot a jejich defenzivní postoj. Nakonec se v roce 1975 rozhodla sama kandidovat na šéfku strany proti Heathovi, který ji dříve vytáhl do ministerské funkce. V 1. kole jej Thatcherová překvapivě porazila o 11 hlasů z 276, Heath poté z voleb odstoupil a ve druhém kole již zaznamenala Thatcherová jasné vítězství. Ve 49 letech se stala první předsedkyní jedné z největších britských politických stran.

Bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová

Foto: Adrian Dennis, Reuters

V příštích volbách svou stranu dovedla k vítězství, 4. května 1979 se tak poprvé stala předsedkyní vlády, navíc jako první žena v dějinách Spojeného království. To se však zmítalo v ekonomické recesi a Thatcherová měla za úkol jej z ní vyvést. Ve funkci vystřídala labouristu Jamese Callaghana.

První premiérka

Během její vlády se velké obdivovatelce Winstona Churchilla podařilo řadou přísných opatření snížit inflaci na historické minimum. Zavedla tvrdá ekonomická opatření a čelila silným bouřím, zejména hornickým, když nezaměstnanost stoupla na tři miliny. Umlčela odboráře, jejichž protesty a stávky ochromovaly zemi, a rozpoutala rozsáhlou privatizaci. Mimo to prosadila snížení daní a zredukování sociálních výdajů.

Válka o Falklandy

2. března 1982 zahájila Argentina operaci Rosario, jejímž cílem byla invaze a obsazení Falklandských ostrovů, které spravovalo Spojené království od roku 1833, a Jižní Georgie a Jižních Sandwichových ostrovů v jižním Atlantiku. Argentinci používají pro Falklandské ostrovy název Malvíny a stále si území nárokují. V té době v zemi vládla vojenská junta vedená prezidentem Leopoldem Galtierim.

Thatcherová odmítla přijmout ztrátu britského území a rozhodla o protiúderu, k více než 12 tisíc kilometrů vzdáleným ostrovům vyslala 127 lodí.

Během tří týdnů Britové získali zpět vládu nad pustou Jižní Georgií, u Falklandských ostrovů však probíhaly ostré boje. Květnový útok na argentinský křižník ARA General Belgrano si vyžádal 320 životů, v reakci Argentinci potopili britský torpédoborec HMS Sheffield. Zahynulo 20 námořníků, jednalo se o první loď, kterou Britové ztratili v bitvě od konce 2. světové války.

Britové se úspěšně vylodili na ostrovech a 14. června vstoupili do hlavního města Port Stanley, argentiští vojáci dostali příkaz složit zbraně. O 6 dnů později převzali Britové kontrolu i nad Jižními Sandwichovými ostrovy. V průběhu bojů zemřelo 907 osob, z toho 649 na argentinské straně. Zahynuly rovněž tři obyvatelky Falklandských ostrovů.

Dle dodatků argentinské ústavy z roku 1994 Argentina vnímá Falklandy i Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy jako nedílnou součást svého území. „Navrácení zmíněných teritorií a plný výkon jejich suverenity s ohledem na životní zvyklosti jejich obyvatel a v souladu s principy mezinárodního práva je trvalým cílem argentinského lidu, od kterého nelze upustit.“

Přežila atentát

12. října 1984 ve 2:54 v noci otřásl výbuch časované bomby Grand Hotelem v Brightonu na jihu Anglie. Za útokem stála Irská republikánská armáda (IRA), jež chtěla zlikvidovat Thatcherovou a její kabinet, který byl v hotelu na sjezdu Konzervativní strany.

Výbuch zasáhl koupelnu pokoje Thatcherové, ne však hlavní pokoj, v němž se připravovala na svůj projev. Bez zranění přežil i její manžel Denis, ale pět osob zahynulo. Navzdory útoku sjezd dále pokračoval.

První britská premiérka je mnohými vnímána jako skvělá diplomatka, zejména díky vybudování velmi blízkých vztahů s americkým prezidentem Reaganem a zisku uznání od sovětského reformisty Michaila Gorbačova. Právě to, že dokázala vycházet s protějšky ze západního i východního bloku, bylo její velikou předností.

Domluvila také předání Hongkongu Číně. Nepodařilo se jí ale vyřešit situaci v Severním Irsku, i když v roce 1985 podepsala Angloirskou dohodu, která přiznala Irské republice právo na společný dohled v Severním Irsku.

Mnoho Britů ji naopak dodnes nemůže vystát pro její postoj k odborům a vysokou nezaměstnanost v době její vlády. Její nastolená politika nakonec přivedla konzervativce k vítězství ve volbách ještě v letech 1983 a 1987. Margaret Thatcherová ve funkci premiérky a předsedkyně strany setrvala do roku 1990. Tehdy rezignovala, když její politika i řada vnějších faktorů rozpoutaly vnitrostranické rozpory.

Po její rezignaci byl předsedou zvolen John Major, který předtím působil ve funkci ministra financí v jejím kabinetu. Thatcherová zůstala v Dolní sněmovně do konce funkčního období v roce 1992, ve stejném roce byla povýšena do šlechtického stavu. Jako baronka Thatcherová z Kestevenu se stala členkou Sněmovny lordů.

Mimo politiku

O svém životě napsala dvě knihy memoárů – Roky na Downing Street, Cesta k moci. Je autorkou knihy Umění vládnout, v níž se věnuje geopolitice.

V únoru 2007 byla vztyčena její bronzová socha v prostorách Dolní sněmovny. Thatcherová byla první žijící bývalou hlavou vlády, jíž se této pocty dostalo. O jejím životě vznikl v roce 2011 životopisný snímek The Iron Lady (Železná lady), v němž ji ztvárnila herečka Meryl Streepová.

Margaret Thatcherová zemřela na mozkovou mrtvici 8. dubna 2013 v 87 letech. I její pohřeb provázela z jedné strany chvála, zatímco její odpůrci i nadále kritizovali její kroky a někteří oslavovali její odchod.

Citace Margaret Thatcherové
O politice
„Nebezpečí konsensu spočívá v tom, že se můžete snažit uspokojit lidi a nemít přitom na nic vyhraněný názor... Žádná velká strana nemůže přežít, aniž by stála na pevné víře v to, co chce dělat.” (říjen 1968, na konferenci Konzervativní strany)
„Je mi jedno, jak moc moji ministři mluví, pokud udělají to, co řeknu já.” (1980)
„Miluji diskusi. Neočekávám od nikoho, že bude jen sedět a souhlasit se mnou.” (1980)
„Jsem mimořádně trpělivá, za předpokladu, že nakonec dosáhnu svého.” (1989)
„Budete-li se jen snažit být oblíbený, budete vždycky ochoten ke kompromisům o čemkoli a nedosáhnete ničeho.” (květen 1989, u příležitosti 10. výročí uvedení do premiérského úřadu)
O válce o Falklandy
„Když polovinu politického života strávíte řešením jednotvárných problémů, jako je životní prostředí, je vzrušující mít pak v rukou skutečnou krizi.” (květen 1982)
O odchodu z funkce
„Domov je místo, kam chodíte, když nemáte nic lepšího na práci.” (květen 1991, půl roku po odchodu z funkce premiérky)
„Byla to zrada s úsměvem na tváři.” (1993, o svých kabinetních kolezích, kteří jí radili, aby odstoupila)
O ženách v mužském světě
„Jakákoli žena, která rozumí problémům chodu domácnosti, bude blíž pochopení problémů chodu země.” (1979)
O společnosti
„Nikdo by si ani nevzpomněl na samaritána, kdyby ten měl jen dobré úmysly. Musel mít i peníze.” (1986, televizní interview)
„Neexistuje nic takového jako společnost. Existují jednotliví muži a ženy a existují rodiny.” (1987)
O Evropské unii
„Chci své peníze zpátky!” (summit ES v Dublinu, 1979)
„... většina problémů, jež svět za mého života zažil, vzešla z kontinentální Evropy a jejich řešení odjinud...” (2002, v knize Umění vládnout)
„Sjednocená Evropa je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach...” (2002, v knize Umění vládnout)
O prezidentu Václavu Havlovi
„Během nejtemnějších let stalinského útlaku jste byl inspirací pro váš lid. Ve svých hrách jste odhaloval podvody a nespravedlnost totalitního režimu a vystupoval jste proti nim. Zůstal jste věrný svým zásadám během dlouhých období věznění a nemoci...” (březen 1990)
O prezidentovi Ronaldu Reaganovi
„Nedovedu si představit diplomata, ani dramatika, který by dokázal vylepšit situaci tím, co řekl Reagan Gorbačovovi na ženevském summitu (v roce 1985): ´Dovolte, abych Vám řekl, proč vám nedůvěřujeme.” (v červnu 2004 na Reaganově pohřbu)
 ČTK
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků