Cesta Běloruska k demokracii bude delší a složitější, než jsme mysleli, říká obhájkyně lidských práv

Pokud mluvíme o politických a občanských svobodách, tak je situace katastrofální. Kdokoli, kdo chce vyjádřit svůj názor, kdo chce kritizovat Lukašenka, stávající vládu a její představitele, milicionáře, soudce nebo prokurátory, tak mu hrozí administrativní opatření, pokuty, ale i trestní stíhání.

U nás je přes 1100 případů trestního stíhání, které je politicky motivované. A lidé často dostávají tresty vězení v délce pěti šesti let.

Mluvíme-li o opozici, tak srpnové volby byly nesvobodné a nespravedlivé a my neznáme jejich výsledky. Podle Ústřední volební komise hlasovalo 80 procent lidí pro Lukašenka, ale hodně faktorů ukazuje na to, že tomu tak není, jeho reálná podpora je menší.

Masové protesty i aktivita lidí na internetu ukazuje, že podpora Svjatlany Cichanouské jako představitelky sjednoceného štábu a konkurentky Lukašenka byla větší. Opozice uvádí, že to nebyla menšina, protože většina lidí chce změnu. Jenomže v Bělorusku se každým dnem více blokují možnosti politické aktivity, může ji provádět jen stát, část opozičních politiků je ve vězení, část v exilu, manžel Cichanouské taky...

Ano, v těchto dnech Lukašenko a silové struktury kontrolují situaci v Bělorusku a úroveň represí je tak vysoká, že být aktivistou je hrozba pro život a zdraví Bělorusů. V této situaci je těžké pokračovat.

Marija Kalesnikovová, které se rozhodla neopustit Bělorusko, (roztrhala pas, aby ji nemohli vyvézt - pozn. red.), věděla, že skončí ve vězení. Další odjeli, někdo dobrovolně, další vynuceně jako Olga Kovalkovová, kterou vyvezli na hranici. Ti před ní odjeli dobrovolně, ale toto bylo vynucené opuštění země.

Ukazuje se, že cesta Běloruska k demokracii bude delší a pracnější, než bychom chtěli a než jsme si představovali v srpnu. Ale neříkám, že je to nemožné. I když tu bohužel nejsou žádné náznaky, že tam dojde do půl roku ke kardinálním změnám a já se budu moci vrátit stejně jako Cichanouská a Kovalkovová.

Velmi těžko, protože já sama teď nejsem v Bělorusku a představa, že se tam nebudu moci ještě pět let vrátit, je pro mě velmi složitá, mám tam rodinu, domov, život.  Ale jsem plná optimismu a chce se mi věřit, že všechno skončí dobře.

Napřed má být referendum o změně ústavy a pokud se uskuteční, pak se budou konat volby, což vyvolá jen novou vlnou protestů. Nemyslím si, že bude prezidentem ještě pět let, protože tu budou ještě parlamentní volby a on chce vytvořit silnou parlamentní stranu. Ale vím, že v roce 2005 Lukašenko přišel s ideou, že by se měl zřídil institut ombudsmana v Bělorusku, a dosud tam není.

Problémem je, že tu kromě Lukašenka nejsou další silní politici. I pro silové struktury bude těžké najít jinou osobnost, která by ho nahradila.

Složitá je nejen práce obhájců lidských práv, ale taky novinářů. Svoboda tisku neexistuje. Ve vězení je tucet pracovníků médii kvůli různým obviněním a jsou mezi nimi i dvě novinářky, které budou v trestné kolonii za to, že dělaly přímý přenos z protestu.

Na podzim také probíhaly hromadné útoky na představitele ekologických organizací. Nyní jsou terčem svazy Poláků v Bělorusku. Jakýkoli aktivismus je zakázaný. Když se podíváte na množství občanských organizací v Bělorusku a Polsku, na milion lidí je jich v Polsku desetkrát více.

Tlak je velký i na organizace hájící lidská práva. Proti členům Vjasny byla vznesena obvinění z trestných činů. Marfa Rabková a Andrej Čapjuk jsou ve vězení už od září a října, další od ledna, tedy přes sto dní. Část mých kolegů odjela za hranice kvůli svému bezpečí.

Vjasna má kanceláře po celém Bělorusku, má dvě kanceláře v Minsku a 16 v dalších městech. A předvolávají všechny členy Vjasny k výslechům, protože nemá registraci. Předvolávají si i lidi, kteří se na nás obrátili, a vyslýchají je, kdo se jim pomáhal a jak. Je to taková honička. Naší hlavním cílem je pomoci lidem a my vidíme, že oni chtějí tu pomoc za každou cenu zablokovat, protože lidé, kterým pomáháme, jsou pro protesty.

Z bezpečnostních důvodů nekomentujeme finanční situaci, staráme se, aby vše fungovalo. Fondy BYSol (Belarus Solidarity Foundation) a BYHelp pomáhají, BYHelp s tím začal v roce 2017 a pokračuje v pomoci od léta 2020, kdy začaly první masové protesty.

Vjasna by jako organizace skutečně chtěla zveřejnit informace o našem financování, o tom, komu pomáháme, protože je to skutečně důležité i proto, aby bylo vidět, kolik nám pomáhá dobrovolníků a jakou práci dělají, protože Vjasna představuje jen vrchol ledovce. Jenomže to nejde. Lukašenko nedávno uvedl, že Sorosův fond utratil 500 milionů dolarů za snahu ho zabít, a tvrdí, že ve Varšavě a v Praze jsou středisko, odkud se manipuluje s Bělorusy, jenomže Lukašenko si neodkáže připustit, že pro většinu národa už není vůdce.

Vidíme, že to dobře zvládl, že jeho sázka na podporu silových struktur mu vyšla.  Nyní vidíme, co se dělo 26 let, jak fungoval státní aparát, jak se likvidovala lidská práva a občanská společnost. Když 26 let vyrůstáš s tím, že je lepší nevyčuhovat, přináší to výsledky, bohužel to nejsou výsledky, které bychom chtěli.

Je potřeba vyrůstat s tím, že víš, jaká máš práva. Každý, kdo překročí zákon, má právo stanout před spravedlivým soudem, a my jako obhájci lidských práv budeme pracovat na tom, aby se obvinění dočkali spravedlivého soud a platilo to pro každého, i pro toho, kdo to vyžaduje po druhých.

To je podstatná součást demokratické společnosti. Naší prací obhájců lidských práv je teď zjistit a zaevidovat všechny případy jejich porušování, aby se pak všichni postižení mohli obrátit na soudy a dočkali se spravedlnosti i adekvátních kompenzaci. To je velmi důležité jak pro každého jednotlivce, tak v měřítku historické paměti národa, i pro rozvoj demokracie a budování občanské společnosti.