Obraz je realistickým pohledem na ženské genitálie, tedy místo, které je podle Courbeta původem světa. Z modelky je na něm kromě ochlupeného klína vidět část nohou, břicho a část hrudníku, ale nikoli hlava. Plátno z roku 1866 je ve sbírkách slavného pařížského muzea Orsay a k vidění je zde.

V minulosti se už objevilo několik jmen žen, o kterých se historici domnívali, že stály v 60. letech 19. století Courbetovi modelem. Byla mezi nimi například malířova milenka Joanna Hiffernanová, která pocházela z Irska a podle historiků tak mohla být ženou s bílou pokožkou na obraze. Pochybnosti ale panovaly kolem barvy ochlupení. Zatímco Hiffernanová byla zrzka, žena na obraze je tmavovláska.

Podle nové knihy modelkou byla 34letá Constance Quéniauxová, která se do roku 1859 živila jako tanečnice, v roce 1866 ale byla milenkou známého osmanského diplomata. Právě Halil Şerif Paşa, známý také jako Chalíl-bej, si u Courbeta namalování obrazu objednal.

Odhalení byla náhoda

Podle Claudea Schoppa bylo odhalení pravé identity Courbetovy modelky dílem náhody. Stalo se tak, když studoval korespondenci autora Dámy s kaméliemi Alexandra Dumase mladšího se spisovatelkou George Sandovou.

V jedné z kopií Dumasových dopisů z roku 1871 Schopp narazil na kritiku malíře Courbeta a jeho detailního zobrazení "interview slečny Queniaultové z Opery". Protože mu však tato věta nedávala smysl, rozhodl se nahlédnout do originálu dopisu uloženého ve Francouzské národní knihovně (BnF). V něm zjistil, že Dumas mladší ve skutečnosti nepoužil slovo "interview", ale "intérieur" a psal tedy o "vnitřku slečny Queniaultové z Opery". Dalším bádáním pak dospěl k tomu, že se muselo jednat o bývalou tanečnici Constance Quéniauxovou.

O svůj objev se Schopp podělil se Sylvií Aubenasovou, správkyní sbírek tisků a fotografií v BnF. „Toto svědectví doby, které Claude objevil, nám podle mě dovoluje říci s 99procentní jistotou, že Courbetovou modelkou byla Constance Quéniauxová,“ uvedla Aubenasová.

V oddělení fotografie, které vede, se zachovalo několik fotografií černovlasé tanečnice Quéniauxové a v archivech jsou i divadelní kritiky, které se zmiňují o jejím „krásném černém obočí“. To podle kurátorky podporuje hypotézu, podle níž je žena s černým ochlupením na obraze známou pařížskou tanečnicí.