„Malá Sophie jednoho dne navštívila Paříž a potkala velkou dámu, která rozzářila noční nebe. Jak se jmenuješ ty magické monstrum? Mí návštěvníci mi říkají Eiffelova věž,“ začíná báseň z Macronova pera.

Dívka adresovala dopis do Elysejského paláce po dubnové návštěvě francouzské metropole, v níž ji jedna z nejnavštěvovanějších památek světa uchvátila.

Ambasáda reprodukovala Macronovu báseň jak ve francouzštině, tak v angličtině. Prezident v básni zastoupil „starou dámu”, jak se Eiffelově věži také přezdívá, a mimo jiné napsal: „Jak mi lichotíš! Tak málo básníků v současnosti pěje chválu na mou pařížskou duši.”

Macron často zdůrazňuje svou lásku k literatuře a umění. Vyjadřovacími schopnostmi, ať již z řečnického pultu či chopením se pera, se ostatně snažila předvádět většina francouzských prezidentů, z nichž někteří se pustili i do psaní románů, jako například Valéry Giscard D'Estaing.