Čeho jsme byli svědky v posledním půlroce? Pokusů vnutit nám hru, kterou jsme nemohli hrát po našem. Doporučovali nám vědomě přiznat porážku ještě dřív, než hra začala. Teď se obavy rozptýlily a jasně se ukázalo duchovní hrdinství národa, který nezradil ruské jaro.

Principiálně se ale situace nezměnila. Všechny armádní kolony jsou na místě a čekají jen na rozkaz k útoku. Mnohé se jim podařilo, ale to hlavní nikoli: nezničili Nové Rusko. Zkoušeli to, ale bez úspěchu. A teď se v rytmu začínajícího půstu tvrdě a soustředěně budeme vracet.

Situaci zachránili ti, kdo vydrželi. Kdo bojovali a umírali dokonce i tehdy, když se po Minsku zdálo, že vše je zrazeno a ztraceno. Situaci zachránili obyčejní ruští lidé, lid Donbasu, Nového Ruska, ruský národ. Občas se zdá, že jsme přestali existovat, že kolem nás existuje jen pakáž. Z ničeho nic se ale v nové etapě dějin objevil ruský člověk se samopalem a upřímnou vírou v Rusko.

Duchovní bitva, poslední boj

Na oslavy je brzy. Debalcevo není Kyjev, není to dokonce ani město Melitopol, které potřebujeme pro železniční spojení s naší posvátnou krymskou půdou. Není to ani Mariupol, který ale, doufám, přijde brzy na řadu. Nepřipusťme ale žádnou mstu a zlomyslnost, ani vůči nejhroznějšímu nepříteli. Jsme armáda ruských osvoboditelů, zachránců a léčitelů, nejsme kolonizátoři ani zločinci.

Těžká a dlouhá bude cesta k ruské konzervativní revoluci. Právě k ní ale směřujeme, i když s ohromnými pauzami a oklikami. Debalcevo zní jako hudba. Jako zvon zvoucí k modlitbě. Mrtví a živí se berou za ruce, když ho slyší.

Nové Rusko bude svobodné. Je to duchovní bitva, poslední boj. Rusko bude existovat, bude-li existovat Nové Rusko. Na nás všech záleží, zda jaro 2015 bude ruské jaro, napsal Dugin v komentáři pro agenturu Novorossija.