Papež Řehoř XII. abdikoval v roce 1415, jeho odchod ale nebyl dobrovolný. Tím, že odešel, pomohl vyřešit situaci, kdy úřadovalo více papežů ve stejné chvíli.

Opravdu dobrovolně odešel papež Celestýn V. 13. prosince 1294, tedy před 718 lety. Rezignoval po pouhých pěti měsících ve funkci. Ve skutečnosti papežem nikdy být nechtěl. Byl poustevníkem, kterého papežem zvolili a donutili vykonávat úřad proti jeho vůli. Po pěti měsících rezignoval, ač proti tomu ti, co ho zvolili, protestovali. Celestýn V. se opět stal poustevníkem, zemřel ale ve vězení, kam ho nechal uvrhnout jeho nástupce Bonifác VIII.

V 11. století nebyly abdikace výjimečné. Benedikt IX. přijal v roce 1045 odměnu za to, že se vzdá funkce ve prospěch Řehoře VI., který o rok později také dobrovolně odešel.

Pontifikát papeže většinou končí jeho úmrtím, v posledních desetiletích se o abdikaci některých spekulovalo. U Jana Pavla II. v souvislosti s jeho zdravotním stavem. Připravil i dopis, v němž odchod v případě vážných komplikací připustil. Totéž učinil i papež Pius XII., jemuž hrozilo zatčení nacisty.

Rozhodnutí abdikovat je na papeži, žádná moc jej nemůže donutit se úřadu vzdát, není odvolatelný.

Je to unikátní, míní historici

Na tom, že rezignace papeže je krok ojedinělý, se shodli i historici.

"Stalo se vlastně to, co se stává v politických funkcích, ale v případě papeže se to v moderních dějinách stalo úplně poprvé. Protože poslední skutečně dobrovolná rezignace byla v roce 1294 po pětiměsíčním pontifikátu Celestýna V.," uvedl historik Jaroslav Šebek.

Papež Benedikt XVI. zdraví věřící z balkónu Baziliky sv. Petra, archivní foto

Papež Benedikt XVI. zdraví věřící z balkónu baziliky sv. Petra

FOTO: Max Rossi, Reuters

Religionista Ivan Štampach souhlasí, že odstoupení papeže je velmi vzácnou věcí. "Církevní právo to však umožňuje," řekl Štampach. Podle církevního právníka Stanislava Přibyla se při renunciaci, neboli zřeknutí úřadu, mimo jiné vyžaduje, aby rozhodnutí papeže bylo svobodné.