Deníky sumarizují nejen Klausovu opozici k unijním institucím a reformnímu dokumentu EU, jehož ratifikace je po zamítnutí v irském referendu podle něj mrtvá, ale všímá si i jeho nesouhlasu s bojovníky proti klimatickým změnám, smířlivého postoje k Rusku a kritiky gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho v souvislosti se srpnovou gruzínsko-ruskou válkou.

Pro příznivce je Klaus statečným a často osamělým obráncem svobod, pro jiné cynickým populistou a ješitným potížistou, uvádí autor článku s tím, že prezidentská kancelář jeho dotazy odmítla.

Snad i proto uvozuje hlášením agenta Státní bezpečnosti, který poté, co v osmdesátých letech infiltroval tajný ekonomický seminář vedený Klausem, informoval, že Klausovo chování naznačuje, že se cítí být zneuznaným géniem. Údajnou „známou aroganci“ Václava Klause dokládá i míněním známého britského historika Timothyho Gartona Ashe, jenž o něm řekl, že je to jeden z nejhrubších mužů, které kdy potkal.

Česká republika je teď připravena převzít předsednictví v Evropské unii a panují obavy, že „obrazoborec s perfektně střiženým knírkem“ uvede do rozpaků největší obchodní uskupení světa a rozšíří svůj vliv. I když je jeho role v ČR většinou symbolická, má Klaus na dění v zemi vliv a jeho plamenná mluva bude zřejmě mít dopad i v Evropské unii, dodává se v článku.