Článek
Afghánistán, největší operace, kterou kdy spojenci vedli, zredukoval podle kuloárních zdrojů program summitu na dvě pracovní zasedání v rozpětí méně než 24 hodin. Podle listu Financial Times prý zastíní i projednání tajného výhledového dokumentu na příštích 15 let, podle něhož by se NATO mělo připravit na vedení více než jedné velké operace současně.
"Očekáváme potvrzení soudržnosti NATO, dokončení politické a vojenské transformace i konsolidace po rozšíření Aliance a potvrzení politiky otevřených dveří," řekl na otázku Práva ministr zahraničí Alexandr Vondra.
Soudržnost deklarovaná a následně projevená v praxi se láme jak na míře odhodlání angažovat se v Afghánistánu, kde se válka s Tálibánem nevyvíji dobře, tak na nové americké iniciativě, aby NATO čelilo hrozbám západní civilizaci novým globálním partnerstvím s dalšími zeměmi.
Když NATO, které převzalo vedení mezinárodní mise ISAF v srpnu 2003, rozšířilo letos v létě působení do jižních a v říjnu pak i do východních afghánských provincií, bylo si vědomo, že to nebude snadné, jelikož právě tam jsou Tálibánci nejsilnější. Zvlášť když součástí vytváření tzv. provinčních rekonstrukčních týmů na pomoc afghánským úřadům po celé zemi je od počátku vytváření bezpečného prostředí.
Avšak Tálibánci ve spojení s drogovými bosy a s dobrým zásobováním i zázemím v Pákistánu jsou pro bojové jednotky Britů, Kanaďanů a Nizozemců tvrdším oříškem, než se čekalo.
Zůstala mise na holičkách?
Alianční velení se netají tím, že protivníka nezlomí ani nadcházející zima, a s klíčící otázkou, zda si NATO nenaložilo víc, než unese, se ukazuje jako neudržitelné vést tak náročnou operaci jen s polovičním nasazením. To se zarážejícím způsobem ukázalo, když velitelé na podzim žádali o posilu 2500 mužů a ty stále není kde vzít.
Velitel NATO James Jones je rozladěný a tvrdí, že má jen 85 procent sil, které potřebuje. Další varovný signál přišel od generálního tajemníka Aliance. Jaap de Hoop Scheffer v rozhovoru pro Právo řekl, že ostatní mezinárodní hráči nechávají NATO v podstatě na holičkách. "Jaký má smysl, když NATO poskytuje bezpečnost, ale organizace, které jsou nejlépe vybaveny ke zlepšení životních podmínek (Afghánců) nejsou nuceny k hlubšímu zapojení?" řekl na adresu OSN, EU, Světové banky a dalších.
"Máme-li pokročit a zabránit, aby se Afghánistán vrátil pod vládu Tálibánu a vyvážel terorismus, je zapotřebí koordinované a ucelené strategie," vyzval šéf NATO v témže rozhovoru. V dnech před summitem se v bruselském sídle Aliance uskutečnila pracovní setkání jak s dalšími mezinárodními organizacemi, tak v rámci aliančního Výboru pro vojenské plánování.
Česko je vzhledem ke své velikosti a kapacitám důstojně zastoupeno stovkami vojáků nejen v afghánské misi, kde mj. od prosince převezme na čtyři měsíce řízení mezinárodního letiště v Kábulu, ale i v Iráku i Kosovu (podrobnosti uvádíme na jiném místě). Noví partneři mohou břemeno ulehčit Spojenecká mise KFOR v Kosovu je sice nyní poněkud ve stínu událostí v Afghánistánu a Iráku, ale s blížícím se určením statusu této srbské provincie, která patrně vyhoví volání po nezávislosti většinového albánského obyvatelstva, se bezpečnostní situace může rychle obrátit k horšímu. V této situaci hodlá Washington v Rize předložit novou iniciativu globálního partnerství s pěticí zemí, které se významně podílejí na aliančních operacích: Austrálií, Japonskem, Jižní Koreou, Finskem a Švédskem.
Ministr Vondra na nedávné konferenci o NATO v Praze naznačil, že některým členům se to příliš nezamlouvá. Užší součinnost s dalšími partnery by ovšem mohla ulehčit vojenské břemeno, které nejvíc pociťují právě USA dlouhodobě vyčerpávané válkou v Iráku. Otázkou současně jsou další možné náklady i do jaké míry by těsnější vztah případně zavazoval spojence zasáhnout ve prospěch partnerské vlády na druhé straně světa.
Tématem bude také protiraketová obrana
K naplnění všech ambicí musí Alianci stačit kapacity a dalším tématem summitu po hodnocení probíhajících operací a navazování nových partnerství bude vojenská transformace a nedostatečné obranné výdaje včetně společného financování nejnákladnějších položek, zejména letecké přepravy a vyslání sil. Předběžný program summitu dává tušit, že po letech vleklých debat konečně dostává konkrétní podobu konsorcium 13 členských zemí, které míní nakoupit a provozovat několik obřích dopravních letadel C-17, z nichž jedno mají v Rize představit.
Prozatímní řešení skýtá konsorcium 16 států vedených Německem, jež pronajímá letoun Antonov An-124-100. Naopak do uzávěrky tohoto vydání nebylo jisté, zda šéfové států a vlád oznámí plnou operační připravenost aliančních sil rychlé reakce (NRF), jež vázne především na financování. Očekává se rovněž alianční stanovisko k budoucnosti raketové obrany, na jehož základě se USA míní definitivně rozhodnout o zřízení evropského pilíře vlastního systému, který uvažují umístit v Polsku, Česku nebo v obou zemích.