Čerstvě jste předal na Hradě své pověřovací listiny ambasadora. Jaké nové možnosti nabízí nynější nová – už velvyslanecká – úroveň diplomatických vztahů ČR a Íránu?

Především doufám, že povede k lepšímu vzájemnému poznání. V ekonomické sféře to poskytne větší příležitosti pro podnikatele. V politice budeme moci zajistit kontakt mezi politickými představiteli na mnohem vyšší úrovni a domnívám se, že to by mělo být naším dalším programem.

Máte na mysli návštěvy premiérů nebo prezidentů?

Podle mého by to tak mělo být. Během posledních dvou let jsme měli velmi četné návštěvy na různých úrovních. Proč bychom to neměli navýšit? Ta vůle tu určitě je.

A je i nějaký jasný plán? 

V minulosti byla plánována návštěva předsedy íránského parlamentu. Byla z různých důvodů odložena, je však pořád na programu. Byli jsme domluveni na obecné úrovni, ale jak víte, po volbách v ČR je nutné opět jednat o specifických záležitostech s novým vládním uskupením.

Garantuji vám, že když se Česko více otevře íránskému turismu, české továrny na výrobu křišťálu budou muset pracovat na tři směny.

Garantuji vám, že když se Česko více otevře íránskému turismu, české továrny na výrobu křišťálu budou muset pracovat na tři směny.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

 

Spojené státy označují Írán za „aktivního státního sponzora terorismu“ a na jejich seznamu podporovatelů teroru jsou i vaše elitní síly Kuds. Proč by měly české firmy či banky vstupovat do Íránu a riskovat obvinění ze spolupráce se sponzorem terorismu?  

To obvinění ze strany USA není nic nového. Řekl bych, že je to už trochu zašlé. Ten, kdo studoval íránské dějiny po roce 1979, ví, že Írán byl jednou z největších obětí terorismu. Znáte snad jiný stát, kde by mu za oběť padli prezident, premiér, představitelé nejvyššího soudu a dalších 17 tisíc nevinných lidí? A ti, kteří tyto útoky provedli, zdalipak jsou na seznamu teroristických organizací nebo zdalipak je Amerika podporuje? Možná položím jinou řečnickou otázku: který stát v regionu nejvíce bojuje proti terorismu?

To ovšem vyznívá, jako by tím největším bojovníkem proti terorismu byl právě Irán... 

V prohlášení před dvěma dny (rozhovor vyšel v deníku Právo 25. října - pozn. red.) USA sdělily, že se jim po letech podařilo z Rakky odstranit vládu Islámského státu (IS). Ale kdo to byl během té dlouhé doby, kdo opravdu bojoval s IS v Sýrii a v Iráku? Kdo pomáhal při tom, aby Irbíl v Iráku a Damašek v Sýrii nepadly do rukou terorismu? Ti, kteří sledovali dění na místě, vědí, že obvinění Spojených států jsou naprosto nepravdivá. Můžete se pro srovnání podívat, jaké jsou vztahy USA s tím, kdo opravdu materiálně a finančně podporuje terorismus, a jaké jsou jejich vztahy s Íránem.

Vaše slova jsou zjevně narážkou na Saúdskou Arábii. Vyvrací to ale obvinění USA?

Je lépe dívat se na tuto věc z jiného úhlu pohledu. Amerika bude v každém případě hledat další výmluvy, ale ostatní státy nemohou svůj osud, osud vztahů s jinými státy, vložit do rukou amerických výmluv.

Írán je znám jako podporovatel skupin uznaných jako teroristické – jako je libanonský Hizballáh nebo palestinský Hamás. Jak chcete najít společnou řeč se státy jako Česko, které zdůrazňují bezpečnost Izraele, jenž s oběma uskupeními nejednou válčil?

Zda jsou Hamás a Hizballáh opravdu teroristickými skupinami, je další věcí k diskusi. Copak Hizballáh jen neochraňuje část svého území? A podle jakého zákona jsou označeni za teroristy ti, kteří pouze chrání své území? Domnívám se ale, že česko-íránské vztahy mají šanci na rozvoj, i když je zřejmé, že jsou témata, na nichž se neshodneme.

Američany a Brity je Írán obviňován také z podpory afghánského Tálibánu. Ten útočí na režim v Kábulu, který je podporován i Českem, a to mj. vojensky. Takže, nestojí tu Praha a Teherán vlastně na různých stranách fronty?

Pokud bychom názory americké politiky brali jako jediný spolehlivý zdroj informací, budeme všude nalézat jen neshody. Státy si nemohou určovat zahraniční politiku na základě obvinění USA. Teď se ale podívejte, který stát měl nejrozsáhlejší vztahy s afghánskou vládou po pádu Tálibánu. Který stát přijal nejvíce afghánských uprchlíků? A který stát by současné afghánské vládě způsobil největší problémy, kdyby ty uprchlíky vrátil? Politická skutečnost se velice liší od toho, co je předkládáno.

Írán už má jadernou elektrárnu Búšehr a chce další. Jsou tu možnosti i pro firmy z ČR?

Určitě víte, že v ČR byl schválen zákon o dodávkách zařízení pro jadernou bezpečnost, který se týká i toho, že české společnosti nemohou dodávat žádná zařízení pro Búšehr. Ta elektrárna již běží a jediný výsledek zákona byl, že české společnosti přišly o příležitosti.

Jak to vypadá do budoucna?

Nyní platí dohoda mezi Íránem a EU, že pět evropských států má zajišťovat bezpečnost íránské jaderné energetiky a spolupracovat s JE Búšehr. Jde o Rakousko, Česko, Maďarsko, Slovensko a Polsko. Ale český zákon bude určitě překážkou pro společnosti z ČR, které se budou na tomto projektu chtít podílet. S ohledem na to, že jde o novou fázi stavby a o stoprocentně mírové využití jaderné energie, doufám, že nová sněmovna tento zákon zruší.

Bude však jaderná spolupráce možná, pokud ztroskotá dohoda o omezení íránského atomového programu a vaše země bude opět čelit podezření z vývoje jaderných zbraní?

Předestřel jste situaci, která je z pohledu mezinárodního práva a mezinárodních zvyklostí naprosto nemožná. Teď všichni tuto dohodu podporují – kromě USA. Ty vyjádřily jiný názor. Ale dokonce ani prezident Trump, který mnohokrát prohlašoval, že tuto dohodu zruší, ji – jak vidíte z posledního prohlášení – zrušit nedokázal. Spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii a Evropou je mnohem důležitější než obvinění, která Trump vznáší.

Nejde přece jen o Trumpova obvinění. USA mohou opět zavést sankce – a dohoda skončí.

Otázkou je, zda USA vůbec mohou bez jakéhokoli důkazu dohodu mezi několika státy vypovědět.

Těch sankcí, jimž Írán i tak stále čelí, je ovšem ještě celá řada.

To, co tvořilo základní překážku pro spolupráci s Íránem, byly sankce Rady bezpečnosti. Ty byly zrušeny rezolucí 223 l. Jednostranné sankce USA existovaly v průběhu mnoha let, nebyly však důvodem pro nespolupráci jiných států s Íránem.

Lze však zbývající sankce odstranit bez zlepšení vztahů s USA?

USA jako světová velmoc mohou ovlivnit spoustu věcí v jiných státech. My však nemůžeme nechávat svůj osud v jejich rukou. Svět se skládá z mnoha států. Cílem je rozvoj a mír. K tomu máme mnoho prostředků, pomocí nichž lze spolupracovat na řadě úrovní.

Zaznívá ale, že kvůli obavě z amerických sankcí se do Íránu nehrnou velké banky.

S tím souhlasím. Domníváme se, že tyto jednostranné sankce jsou ze strany USA porušením ducha jaderné dohody. Tyto kroky Američanů jsou příčinou větší nedůvěry nejen Íránu, ale i dalších zemí v americkou politiku, protože vidí, že Amerika ne úplně dodržuje mezinárodní závazky. Když se ale podíváte do Íránu, uvidíte rozvoj různých odvětví průmyslu. Třeba prodeje firmy Renault v Íránu se loni zdvojnásobily oproti předloňsku. Obě strany určitě našly způsob, jak provádět finanční transakce.

Takže si Donald Trump nedávno stěžoval právem, že řada států trvá na jaderné smlouvě s Íránem jen kvůli ekonomickému profitu?

To je jedna z vět, které jsou opravdu zvláštní. Můžeme se ptát prezidenta USA: pokud vy podepíšete smlouvu o prodeji zbraní za 110 miliard dolarů (se Saúdskou Arábií – pozn. red.), jestlipak se vás na něco ptali Francouzi, Italové a další?

V době krize vyvolané kurdským referendem se však Íránci a Američané ocitli na téže straně. Když jste se postavili proti kurdské nezávislosti, nebylo to jen proto, že Kurdové obývají i části Íránu, takže příklad z Iráku by je mohl podnítit ke snaze o odtržení?

To, co Irák potřebuje, je bezpečnost a stabilita. Kurdské referendum proto nepřivítal žádný stát světa. Jak USA, tak Írán podpořily celistvost Iráku. Tento region už nedokáže strpět další krizi, která by se mohla rozšířit i do Evropy a způsobit tisíce problémů. Jinak etničtí Kurdové byli vždy součástí íránských kmenů. Sdíleli kulturu a historii. Samozřejmě mohou být různé impulzy proti nám, ale ty nedokážou otřást těmito pevnými základy.

A jsou ty základy opravdu tak pevné, víme-li, že v posledních letech se vyostřil rozpor mezi šíity, k nimž patří i velká část Íránců, a sunnity, k nimž se řadí i Kurdové?

V Íránu žili šíité a sunnité vedle sebe bez jakýchkoli problémů. Jsem si jist, že tyto pevné vztahy nebudou jen tak jednoduše ohroženy. Ledaže by tam někdo importoval teroristické skupiny a nějakým způsobem je podporoval, aby vyvolaly nestabilitu a problémy.

Jaký je vlastně íránský vztah ke Kurdům? Jsou to skutečně jen loutky Izraele, jak to před pár dny naznačoval poradce nejvyššího íránského duchovního vůdce pan Velájatí?

Neznám přesně text jeho prohlášení. Nicméně faktem je, že pouze izraelský režim podporoval kurdské referendum. Jinak ho nepodporoval žádný jiný stát. Máme velice dlouhé a dobré vztahy s iráckými Kurdy, a to před islámskou revolucí i po ní. Samotní Kurdové se vnímají jako jeden z íránských kmenů. A když teď říkám Írán, nemyslím politické hranice, myslím historické a kulturní hranice. Ty jsou daleko širší než dnešní hranice Íránu. Proto nemáme pocit, že bychom s iráckými Kurdy měli vážné spory.

Česko se podle nově jmenovaného velvyslance Íránské islamské republiky v Praze Aliho Akbara Jowkara samo připravilo o zakázky.

Česko se podle nově jmenovaného velvyslance Íránské islámské republiky v Praze Alího Akbara Džókara samo připravilo o zakázky.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Jenže proti kurdskému referendu jste se postavili zcela jednoznačně.

Rozhodnutí pro referendum bereme jako naprosto nelogické, především v tom kontextu, že s ním nesouhlasil celý svět, sousední státy a irácká centrální vláda. Proto ho máme za špatné rozhodnutí. Územní celistvost není něco, čeho se státy mohou jednoduše vzdát.

Jiné téma: Česko tradičně spolupracovalo s Íránem v energetice, při stavbě cementáren a cukrovarů. Vidíte šance pro příští vztahy v těchto tradičních oblastech, nebo i v něčem novém?

Existuje velký potenciál třeba v tom, co může nabídnout ČR íránským turistům a naopak. Garantuji vám, že když se ČR více otevře íránskému turismu, české továrny na výrobu křišťálu budou muset pracovat na tři směny, aby aspoň částečně uspokojily zájem těchto klientů. A to už nemluvím o dalších oborech, jako je automobilový průmysl, výroba vlaků či textilní, oděvní a potravinářský průmysl. Ve všech těchto oblastech jsou velké příležitosti.

Jenže to jsou ta tradiční odvětví spolupráce.

Dále jsou tu například obnovitelné zdroje energie a farmaceutický průmysl. Domnívám se, že ČR jako důležitá průmyslová země může využít Írán i jako centrum pro pokrytí celého regionu. Musíme se soustředit i na digitální oblast průmyslu. Vstoupili jsme do nové fáze, teď musíme objevovat nové cesty.

Alí Akbar Džókar (52) – od roku 2014 hlava íránské mise v ČR, nyní velvyslanec v ČR; předtím působil na misích v Rusku, Arménii a v Maďarsku.