Hlavní obsah

Šance syrských Kurdů na autonomii sílí

Právo, Taťána Voců

Změna na nejvyšším postu v USA přinesla novou realitu i pro kurdskou severní Sýrii. Prezident Donald Trump na rozdíl od svého předchůdce Baracka Obamy nechává při řešení syrské krize volnou ruku armádě. To by mohlo posílit kurdské naděje na vytvoření autonomie.

Foto: Rodi Said, Reuters

Bojovníci z kurdských milic YPG v Hasace

Článek

Americké pozemní síly se oficiálně zapojily do syrské občanské války ještě před raketovým úderem USA proti syrské základně Šajrát. Podle všeho šlo o čtyři stovky vojáků.

„Snímky s americkými bojovými vozidly v ulicích Manbidže působí neskutečně a připomínají, že prezidentem už není Obama,“ komentovala to katarská televize Al-Džazíra.

Schůzka v Antalyi

Ještě víc se změna na prezidentském postu promítla do situace syrských Kurdů. Podle neoficiálních zdrojů Rusko, USA a kurdské milice vytvořily společně na severu Sýrie u tureckých hranic nárazníková pásma, čímž ukončily plánovanou tureckou protikurdskou ofenzívu u Manbidže a zmařily turecké plány zatlačit syrské Kurdy za Eufrat.

Rusko-americká spolupráce sice po americkém úderu v Sýrii poněkud ochladla, podle expertů se roztržka vyvolaná Trumpovou akcí proti základně urovná nejdříve právě na této úrovni, kde nejsou potřeba energická gesta za dohledu kamer určená pro domácí publikum jak v Moskvě, tak ve Washingtonu.

Nová pravidla pro koexistenci jednotek v Sýrii domlouvali náčelníci generálních štábů Ruska, Turecka a USA, kteří se v březnu sešli v turecké Antalyi. Není jasné, co všechno tam Ankara prohrála a za co všechno bude chtít alespoň nějaké „odškodné“.

Jedno ale z dostupných informací vyplývá: Kurdové nyní mohou chovat naději na oficiální ustavení autonomie na severu Sýrie, kde už ji v některých oblastech jednostranně – ale bez většího mezinárodního ohlasu – vyhlásili.

Společný nepřítel

Pomoci by jim mohla ale i spolupráce se syrskou armádou, s níž mají společné nepřátele. Nejde jen o teroristický Islámský stát (IS), ale také o turecké vojáky, kteří operovali na severu Sýrie. Ankara je tam poslala oficiálně bojovat proti džihádistům.

Ve skutečnosti ale byla hlavním cílem likvidace co největšího počtu příslušníků kurdských milic YPG, které Turecko kvůli vazbám na separatistickou Stranu kurdských pracujících (PKK) řadí mezi teroristy.

Nyní sice Ankara omezila protikurdské pozemní operace na minimum, obnovila ale letecké údery proti pešmergům jak v Sýrii, tak v Iráku.

Erdogan v Kremlu s „brzdou“ neuspěl

Vznik syrské kurdské autonomie, kterou Ankara považuje za „první krok“ vedoucí k samostatnému kurdskému státu, Turky doslova děsí.

Tím spíš, že prezident Recep Erdogan neuspěl ani v Rusku, chtěl od šéfa Kremlu Vladimira Putina získat alespoň slib, že nepřipustí, aby si syrští Kurdové vládli sami. Jenže podle expertů je nyní Putinovou prioritou udržet na uzdě Trumpovo odhodlání zapojit se důrazněji do syrské války, a nikoli turecká „kurdská karta“.

Reklama

Výběr článků

Načítám