Charismatický generál podle dostupných informací nejprve provedl inspekci přímo na bojišti a pak se sešel mimo jiné s vrchním velitelem Syrské arabské armády, aby s ním probral taktiku na rozhodující ofenzívu proti povstalcům v provincii Aleppo.

Tito povstalci patří k většinovým sunnitům, což je větev islámu, k níž jejíž ultraortodoxní variantě se hlásí také teroristé z hnutí Islámský stát. Ti však v Aleppu neoperují, Sulejmáního pomoc tak v boji proti IS zásadní vliv nemá.

ČTĚTE TAKÉ:
KOMENTÁŘ: Parcelování Sýrie a boj s Islámským státem na vedlejší koleji - Alex Švamberk

Sulejmání vymýšlí strategii nejen pro syrská vládní vojska, ale i „spřátelené“ ozbrojence, třeba libanonský Hizballáh, nebo koordinuje operace s Rusy operujícími v Sýrii. Jeho vliv ale sahá mnohem dál. Kásem Sulejmání totiž není jen legenda. Za desítky let, kdy sloužil íránským ajatolláhům, si nejen vysloužil přezdívku Ajatolláhův meč, ale také vybudoval pověst nejlepšího vojenského mozku Íránu. Přitom před pár lety o něm Západ prakticky nic nevěděl.

Sulejmání je nejvlivnějším mužem na Blízkém východě, o němž nikdo nikdy neslyšelJohn Maguire, bývalý pracovník CIA

Hrdina filmů, písní a legend

„Sulejmání je nejvlivnějším mužem na Blízkém východě, o němž nikdo nikdy neslyšel,“ prohlásil před časem v nadsázce John Maguire, bývalý pracovník CIA.

Ve své vlasti je ale generál hrdinou filmů, knih, písní i legend. Někteří velitelé šíitských milic o něm vyprávějí, že „nezná strach a nikdy nenosí neprůstřelnou vestu“ – ani na frontě.

Sulejmání, tichý muž, který prý nikdy nezvýší hlas, své první úspěchy začal sbírat už v roce 1979, bezprostředně po islámské revoluci a krátce poté, co vstoupil do revolučních gard. Přestože neprošel téměř žádným výcvikem, pomohl coby řadový gardista potlačit kurdskou vzpouru na severozápadě Íránu. V září 1980, kdy vojska iráckého diktátora Saddáma Husajna vtrhla do Íránu, už byl Sulejmání povýšen na poručíka. S postupem osmiletého konfliktu se vypracoval až na velitele 44. divize. Stal se jím, když mu ještě nebylo třicet.

Spolupracoval s USA

V devadesátých letech sbíral zkušenosti jako velitel revolučních gard v rodném jihoíránském Kernánu. Vysloužil si tu pověst bojovníka proti obchodu s opiem směřujícím přes Turecko do Evropy a nenávist pašeráků. Kariérní vrchol ale přišel v roce 1998, kdy byl jmenován velitelem elitních jednotek Al-Kuds, které působí zejména při tajných a zahraničních operacích.

O tři roky později se stalo něco do té doby naprosto nepředstavitelného: USA, které se po 11. září rozhodly udeřit v Afghánistánu, navázaly kontakt s nepřátelským Íránem. Washington podle analytiků spojoval s šíitským Teheránem společný nepřítel – radikální islamisté ze sunnitského Tálibánu.

Má vazby na každou část systému. Je politicky chytrý. Má vztahy s každým.Meir Dagan, bývalý velitel Mossadu

Íránští vojáci pod vedením Sulejmáního pomohli určit cíle pro bombardování, Američané díky nim chytili několik významných radikálů z al-Kájdy. Spolupráce ale po pár měsících – podle některých zdrojů na izraelský nátlak – náhle skončila. Irán se ocitl v „ose zla“ a Sulejmání byl v roce 2006 zařazen na americký seznam teroristů.

„Žijící mučedník revoluce“

Doma ale jeho vliv i nadále rostl. Ajatolláh Chameneí, který prý zařadil schopného stratéga a někdejšího chráněnce ajatolláha Chomejního mezi své přátele, ho jmenoval generálem a označil ho za „žijícího mučedníka revoluce“. Získal za to loajalitu stoupence tvrdé linie íránského teokratického režimu.

Tvrdí o něm, že je nejupřímnější a nejméně zkorumpovaný íránský politik. Má podporu i v parlamentu

Podle izraelských zdrojů má Sulejmání v íránské politice naprosto výjimečné postavení. „Má vazby na každou část systému. Je politicky chytrý. Má vztahy s každým,“ prohlásil Meir Dagan, bývalý velitel izraelského Mossadu. Pro něj je íránský generál poměrně známým nepřítelem: Izraelci se s ním střetli – byť zprostředkovaně – ve všech konfliktech a válkách s libanonským šíitským Hizballáhem, jehož strategii Sulejmání ovlivňuje.

Nebezpečí, které od brilantního taktika hrozí, jsou si vědomi i džihádisté, kteří na něj zhruba před dvěma lety nedaleko irácké Samarry spáchali sebevražedný atentát. Generál byl při něm údajně vážně zraněn, ale dokázal se zotavit.

Chce až na vrchol?

Sulejmání by ale mohl postoupit do ještě vyšších pater moci. Stanice BBC před časem uvedla, že v Íránu začala mezi konzervativními blogery kampaň, jejímž cílem je podpora generálovy kandidatury v prezidentských volbách v příštím roce.

„Tvrdí o něm, že je nejupřímnější a nejméně zkorumpovaný íránský politik. Má podporu i v parlamentu,“ informovala stanice. Mnozí političtí aktivisté ale mají z vyhlídky, že by se Ajatolláhův meč usadil v prezidentském paláci, strach. Poukazují na Egypt a jeho prezidenta Abdala Fatáha Sísího, bývalého náčelníka generálního štábu s hodností maršála.