O listopadové ruské záchranné operaci po sestřelu stroje Suchoj Su-24 tureckou stíhačkou F-16 se po čase vynořilo množství informací. Polská zpravodajská televize TVN-24 uvedla, že se ne vše odehrálo tak, jak by si Rusové přáli.

Sestřelený bombardér dopadl na syrské území, kontrolované povstalci bojujícími proti režimu Bašára Asada. Pilot a navigátor se katapultovali ve výši několika tisíc metrů. Když se snášeli k zemi na padácích, pilota Olega Peškova ve vzduchu rozstříleli turkičtí povstalci. Podle ženevské konvence tak spáchali válečný zločin.

Snímek padajícího ruského Suchoje Su-24.

Snímek padajícího ruského Suchoje Su-24.

FOTO: Stringer, Reuters

Druhému členovi posádky Konstantinovi Murachtinovi se podařilo vyhnout oblasti pod kontrolou povstalců, dopadl do zóny nikoho několik kilometrů od pozic syrských vládních vojsk, odkud se ale sám nemohl dostat.

Jakmile se Rusové dozvěděli o sestřelení Su-24, spustili záchrannou operaci. Ze syrské základny Hmímím, odkud operuje ruské letectvo, vzlétly do patnácti minut vrtulníky s námořní pěchotou.

Ruské vrtulníky pátrají po pilotech ze sestřeleného Su-24

Ruské vrtulníky pátrají po pilotech ze sestřeleného Su-24

FOTO: Reuters

Moskva tvrdí, že šlo o dva vyzbrojené záchranné vrtulníky Mi-8AMTŠ, i když povstalecké nahrávky zachytily kroužit nad oblastí, kde byl Su-24 sestřelen, jeden Mi-8 v doprovodu bitevního vrtulníku Mi-24.

Vrtulníky doletěly na místo během pár minut, oblast byla od základny vzdálena jen padesát kilometrů, aby sestřeleného letce našly, musely v hornatém a zalesněném terénu letět nízko a pomalu. Stroj Mi-8 se dostal do silné palby a ruská posádka musela nouzově přistát v zemi nikoho.

Poškozený stroj se s třemi členy posádky a 12 vojáky dosedl na dohled od syrských vojáků, kteří na ně mávali. Ale Rusové byli dezorientovaní a zamířili omylem k rebelům. Zřejmě tehdy byl zabit voják Alexandr Pozynič, i když Rusové tvrdí, že byl smrtelně raněn ještě ve vzduchu.

Jakmile si Rusové uvědomili svou chybu, stáhli se a zanedlouho se spojili se syrskými vojáky, kteří jim přišli na pomoc. Opuštěný vrtulník zničili povstalci americkou protitankovou střelou TOW.

Místo pádu Su-24

Místo pádu Su-24

FOTO: Mapy.cz

Po zničení Mi-8 se zbylý stroj vrátil na základnu. Do pátrání po pilotovi vyrazila tři syrská komanda, podporovaná ruskými letouny. Celou akci prý koordinoval íránský generál Kásim Sulejmání. Pilota našel až za soumraku ruský bezpilotní letoun, který k němu navedl záchranáře. Po 12 hodinách skončila akce úspěchem. Pět Syřanů prý bylo zraněno, ale nikdo další nepřišel o život.

Příběh záchrany ruského pilota ilustruje riziko záchranných misí. Každá se může zvrhnout v katastrofu, která bude stát více životů, než se jich podaří zachránit. Nikdo ale nenechá piloty svému osudu na nepřátelském území, každý voják musí být přesvědčen, že jestli bude mít smůlu a ocitne se v nebezpečí, udělá se maximum pro jeho záchranu. Zvláště piloti jsou velmi cenění, jejich výcvik je nákladný a znají mnoho utajovaných informací o výzbroji.

Trpké americké zkušenosti přinesly plody

Nejvíce životů stála záchrana podplukovníka Iceala Hambletona ve Vietnamu. Letoun pro radioelektronický boj EB-66E Destroyer zasáhla v roce 1972 protiletadlová raketa a on jako jediný přežil. Při záchranných operacích padlo jedenáct letců a vojáků a dva skončili v zajetí. Většina obětí byla z havarovaného vrtulníku HH-53C Jolly Green. Nakonec ho po dvanácti dnech ukrývání v džungli našlo pozemní komando.

Na potlačení vietnamských sil bylo podniknuto denně na 90 vzdušných operací, proti obvyklým deseti. V jednom dni jich bylo dokonce 300. Provedeno při nich bylo 800 útoků ze vzduchu.

Američané se poučili, nasadili do podobných operací silněji vyzbrojená bitevní letadla a o dvě desítky let později vrtulníky americké námořní pěchoty zachránily při učebnicové operaci kapitána Scotta O'Gradyho, který byl sestřelen nad Srbskem se stíhačkou F-16 a šest dní unikal zajetí.

Polské plány

Američané mají na operace CSAR specializované týmy. Také polská armáda chce být schopna těchto operací, a tak plánuje nákup šesti vrtulníků ve verzi CSAR, i když původně počítala jen se stroji SAR pro běžné záchranné operace na moři.

Jde o kontroverzní záležitost, protože helikoptéry pro operace CSAR musejí mít dodatečnou výbavu, která při zachraňování trosečníků funguje jako příslovečná koule u nohy. Ale tyto stroje by měly velký význam v situaci, do jaké se nedávno dostali Rusové v Sýrii.