„Nechci už vzpomínat na Guantánamo, vzpomínky na ně jsou naplněné bolestí. Kvůli 171 lidem, kteří tam zůstávají, se ale podělím o svůj příběh,“ řekl deníku The New York Times Lakhdar Boumedine, který v roce 1990 opustil vlast kvůli zaměstnání a o osm let později získal i s rodinou bosenské občanství.

V Bosně a Hercegovině pracoval pro Červený půlměsíc a měl na starosti koordinaci charitativní pomoci dětem, které ve válce přišly o rodinu. Až do teroristických útoků z 11. září žil spokojeně s manželkou a dvěma dcerami v Sarajevu. Když však přišel ráno 19. října 2001 do práce, oznámil mu jeho nadřízený, že už se domů nevrátí.

„Spojené státy požadovaly, aby mě a dalších pět mužů místní úřady zatkly. Podle zpráv jsme měli plánovat bombový útok na jejich ambasádu v Sarajevu,“ vzpomíná muž, který dnes žije se svou rodinou v Provance.

Video

Uvnitř věznice Guantánamo (youtube.com)

Zároveň také odmítá jakékoliv napojení na teroristické sítě. Fakt, že se Spojené státy ve svém úsudku zmýlily, byl podle něj od počátku jasný. Chybu potvrdilo i vyšetřování bosenského nejvyššího soudu, který nařídil jeho propuštění. „Ale místo toho, ve chvíli, kdy jsem byl propuštěn, mě spolu s dalšími pěti muži zatkli američtí agenti. Svázali nás jako zvířata a letecky přepravili na Guantánamo.“

Dva roky držel hladovku

Na americké základně v jihovýchodním cípu Kuby stanul Lakhdar Boumedine 20. ledna roku 2002. „Sedm let jsem tam byl držen bez vysvětlení nebo právoplatného obvinění,“ postěžoval si. „Během nich mé dcery vyrůstaly beze mě. Byla batolata, když mě uvěznili, a za tu dobu jim nikdy nedovolili mě navštívit nebo zatelefonovat. Většina jejich dopisů se vrátila jako ‘nedoručitelné’ a to málo, které jsem obdržel, bylo důkladně a bezhlavě cenzurováno.“

„Když jsem vyšetřovatelům nepodal odpovědi, jaké chtěli - jak bych také mohl, když jsem neudělal nic špatného - byli víc a víc brutální. Mnoho dní v kuse mě drželi beze spánku. Musel jsem strávit hodiny v bolestivých polohách,“ popsal vyšetřovací praktiky guantánamských bachařů. Přes dva roky držel Boumedine hladovku a jídlo přijímal pomocí infuzí.

Nakonec se po sedmi letech dočkal. Boumedine byl jedním z vězňů, kteří napadli své zadržení na Kubě u amerického nejvyššího soudu. Ten v listopadu 2008 uznal pochybení v jeho případu a rozhodl se pro Boumedinovo propuštění. 15. května následujícího roku muž odcestoval do Francie, kde se setkal svou rodinou.

Uzavření věznice odloženo na neurčito

Podle Amnesty International zůstávalo v prosinci 2011 na Guantánamu 171 lidí, z nichž nejméně 12 se na místo dostalo už v roce 2002. Během deseti let se do věznice dostalo údajně 770 osob podezřelých z teroristických aktivit. Většina z nich však nikdy nestanula před soudem.

Spojené státy navíc určitou dobu nepřiznávaly zajatcům status válečných zločinců, a tudíž se na ně podle Washingtonu nevztahovaly Ženevské konvence. Proto prý mohli být vězni zadržováni bez soudu a bez přístupu k právníkům.

Uzavření nechvalně proslulé věznice bylo jedním z volebních lákadel Baracka Obamy. Přesto americký muž číslo 1 záhy zjistil, že si předsevzal příliš velké sousto. Po nástupu do funkce sice na čas zrušil speciální protiteroristické tribunály zřízené jeho předchůdcem Georgem W. Bushem a plánoval stavět zajatce před civilní soudy. Po prvotním nezdaru ale tribunály obnovil. Uzavření věznice bylo odloženo na neurčito.