Útoky prováděly zvláštní jednotky na základě nařízení exministra obrany Donalda Rumsfelda, podepsaného v roce 2004 se souhlasem prezidenta George Bushe. Tajné nařízení armádě povolilo útočit na teroristy kdekoliv na světě a provádět vojenské operace i v zemích, se kterými Spojené státy nejsou ve válečném stavu.

Jako příklad deník s odvoláním na bývalého vysokého činitele v americké tajné službě uvádí útok na podezřelé ozbrojence v pákistánské oblasti Badžaur v roce 2006.

Existenci tajného nařízení listu potvrdilo několik amerických činitelů, mezi nimi  bývalí i současní představitelé armády a tajných služeb. Podle jejich informací kromě zmíněné operace v Pákistánu americké jednotky podnikly necelý tucet tajných operací v Sýrii, Pákistánu a dalších zemích. Mezi ně patřily Jemen, Saúdská Arábie a další státy Perského zálivu, kde podle CIA příslušníci Al-Kajdy provádějí své operace nebo hledají útočiště.

Bližší detaily představitelé silových rezortů odmítli sdělit, žádná z misí se ale údajně netýkala Íránu.

Boj proti terorismu po roce 2001

Krátce po útocích na newyorská dvojčata 11. září 2001 prezident Bush vydal nařízení, opravňující Ústřední zpravodajskou službu CIA k zabíjení a zatýkání příslušníků Al-Kajdy kdekoliv po světě. O dva roky později Rumsfeld naléhal, aby americká armáda dostala možnost proti islamistům účinněji bojovat i mimo zóny bojů v Iráku a Afghánistánu.

Prosadil si tak nařízení, jež mělo Američanům usnadnit operace v místech, která nebyla oficiálně prohlášená za válečné zóny. Tam, kde by Pentagon jinak musel na povolení k zahájení akce čekat několik dní, tak rozhodnutí mohlo padnout během pár hodin.

Nařízení bylo jedním z protiteroristických opatření, která byla svými odpůrci označována za antidemokratická. V době, kdy bylo vydáno, už americká armáda měla možnost bez rozhodnutí soudu držet domnělé teroristy ve věznici Guantánamo, odposlouchávat telefony a číst elektronickou korespondenci.