„S hrdostí oznamujeme, že jsme osvobodili město Darná, které je drahé všem Libyjcům. Blahopřeji všem bojovníkům,“ prohlásil Haftar (74) v nočním televizním projevu.

Město mělo podle agentury DPA před začátkem bojů kolem 125 tisíc obyvatel. Bylo poslední baštou islamistů na východě Libye. Šlo o koalici místních ozbrojenců a islamistických milic známou jako Rada mudžáhidů v Darná (DMSC).

Ta má údajně vazby na Al-Káidu a města se zmocnila v roce 2015 poté, co odtud vytlačila bojovníky věrné teroristickému Islámskému státu (IS), kteří tu rok vládli. Po dobytí Darná ovládá Haftar všechna města ve východní Libyi včetně přístavního Benghází.

Hlavní síly tvoří Kaddáfího vojáci

Haftarova Libyjská národní armáda (LNA), kterou tvoří bývalí vojáci sloužící v armádě svrženého libyjského vůdce Muammara Kaddáfího a federalisté žádající autonomii pro východní Libyi, představuje nejvýznamnější vojenskou sílu v zemi. Má k dispozici letadla i bojové vrtulníky, podle amerických médií generála podporuje Egypt, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty i řada pouštních kmenů a bohatých Libyjců žijících v zahraničí.

Protřelý válečník
Chalífa Haftar (74) sloužil v libyjské armádě pod svrženým Muammarem Kaddáfím
Podílel se na převratu v roce 1969, který Kaddáfího vynesl k moci
Bojoval v jomkipurské válce proti Izraeli (1973)
V roce 1987 vedl libyjské síly do konfliktu s Čadem, při této operaci si ale znepřátelil Kaddáfího
Americká CIA pak vyjednala dohodu, jež umožnila Haftarovi přesídlení do USA i s třemi stovkami nejvěrnějších
Do Libye se vrátil v roce 2011, aby podpořil povstání

Generál s nezanedbatelnými vojenskými i vyjednavačskými zkušenostmi dokáže vyjít i s Ruskem, ve Francii se letos léčil ze záhadného onemocnění, jež ho údajně málem připravilo o život. Haftar opakovaně prohlašuje, že chce zbavit zemi všech islamistických ozbrojenců, jeho kritici ale tvrdí, že mu jde jen o moc, a proto své oponenty nazývá teroristy.

Libye upadla do chaosu po povstání z roku 2011, které podpořila i koalice zemí Severoatlantické aliance a vedlo k pádu režimu Kaddáfího, jenž byl během střetů dopaden a zabit. Od té doby o kontrolu nad zemí bohatou na ropu a zemní plyn, která se v minulosti dokázala vypořádat s přívaly subsaharských migrantů, soupeří mezinárodně uznávaná vláda národní jednoty, která sídlí v Tripolisu, s Haftarovou vládou v Tobrúku a Benghází. V zemi rovněž operuje řada dalších uskupení včetně oddílů věrných IS.

Chaos nahrává pašerákům lidí

Zmatek umožnil převaděčům vypravovat ze země další a další lodě s migranty: za poslední čtyři roky jich bylo více než 600 tisíc. Většina z nich se dostala do Itálie. Mnozí ale ve vratkých plavidlech zahynuli – naposledy se ve čtvrtek u západního pobřeží nedaleko Tripolisu utopila stovka migrantů.

Od loňského léta počet člunů s migranty klesl, a to i díky zvýšené aktivitě libyjské pobřežní stráže podporované Evropskou unií, která se snaží plavidla zadržet dříve, než se dostanou k mezinárodním lodím, které by migranty přepravily do Evropy.

Ne střediskům pro migranty

Libye ale zůstává zahlcena desítkami tisíc běženců, jichž by se rády zbavily vlády obou částí rozdělené země. Proto Libyjci stejně jako Alžířané odmítají zřizování jakýchkoli středisek pro migranty mířící z Afriky do Evropy na svém území. Tento týden se o tom přesvědčil italský ministr vnitra Matteo Salvini. Podle listu La Repubblica na něj Libyjci vyrukovali s požadavkem evropských „strukturálních opatření v afrických zemích“, která by migranty zastavila, aby se nedostali ani na libyjské území.