Británií otřásly informace o takzvané „skupině VIP pedofilů ve Westminsteru“ už v roce 2012. Tehdy poprvé vyšlo najevo, že v roce 1984 zmizely důkazy proti vysoce postaveným politikům i ministrům kabinetu Thatcherové.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Loni však promluvil penzionovaný policista, podle něhož vyšetřovatelé v západoanglickém hrabství Wiltshire v půli 90. let zastavili vyšetřování samotného expremiéra Heathe poté, co na něj ukázala majitelka jednoho nevěstince.

Nyní nezávislá komise pro stížnosti na policii (IPCC) zveřejnila důkazy, že trestní stíhání někdo protizákonně zastavil, a rozjela vlastní šetření kauzy. Materiály přitom dostala už v březnu, ale o záležitosti informovala teprve nyní. Zároveň se policie v Heathově bydlišti Salisbury veřejně obrátila na údajné expremiérovy oběti, aby podaly svědectví. Důkazy od přímých svědků totiž zatím chybějí.

Heath je jedním ze čtyř ministerských předsedů, kteří se nikdy neoženili a zůstali starými mládenci. Spekulacím o své sexualitě čelil celý život. Rok po jeho smrti vydal vlastní životopis jeho známý gay, který nicméně tvrdí, že Heath byl příliš ambiciózní a své sexuální preference raději potlačil, aby si nezničil kariéru. Heathovi přátelé v úterý a ve středu vystoupili na veřejnost s tím, že obviněním ze zneužívání dětí nevěří.

Podivně ztracené dokumenty

Nezávislá vyšetřovací komise souběžně prověřuje i jiné kauzy zmíněné „VIP skupiny“. Patří do ní i konzervativní ministr vnitra Leon Brittan, který zemřel letos v lednu, dále Peter Morrison, parlamentní tajemník Thatcherové a konzervativní exposlanec, a náměstek William van Straubenzee.

Dokument o jejich údajném pedofilním řádění zpracoval v 80. letech poslanec Geoffrey Dickens. Explozívní zprávu, která mohla smést kabinet Margaret Thatcherové ještě během prvního funkčního období, nakonec odevzdal až roku 1984. Dal ji však ministru vnitra Brittanovi, aniž tušil, že ministr sám se údajně dopustil pěti znásilnění nezletilých chlapců. Složka vzápětí nenávratně zmizela. Objevit se ji podařilo až v roce 2013, jenže to už v ní chybělo 114 stran.

Skandál bobtnal, a tak loni ministryně vnitra Theresa Mayová jmenovala šéfkou nezávislé komise pro vyšetřování kauzy baronku Butler-Slossovou. Ona i její nástupkyně ale během několika dnů po pověření rezignovaly. Kauzy se nakonec ujal soudce Novozélandského nejvyššího soudu Lowell Goddard.

Skandál přitom poslanec Dickens rozjel víceméně náhodou. V letech 1981–85 se zabýval hlavně vyšetřováním šíření dětského porna, přitom však narazil na „velké ryby“ z Dolní sněmovny ve Westminsteru.

Do „kruhu pedofilů“ prý patřil nejmenovaný vysoký diplomat, jeden státní úředník a agent MI6 Peter Hayman, který už v roce 1978 zapomněl v londýnském autobuse kufřík s pornomateriály zahrnujícími i děti. S ohledem na „národní bezpečnost“ ale nebyl nikdy obviněn, ačkoli tajná služby o jeho sklonech věděla.

V roce 1983 Dickens prohlásil, že v kauze „lítají samá velká jména“, a pohrozil, že je zveřejní ve sněmovně. Když mu ale anonymové začali vyhrožovat zabitím, rozhodl se vše řešit písemně. Jeho dokument však svého adresáta nenalezl.