Cantalamessa při kázání během odpolední velkopáteční mše ve vatikánské bazilice svatého Petra za přítomnosti papeže Benedikta XVI. citoval dopis, který dostal od svého židovského přítele. V dopise se píše o "znechucení nad prudkými a soustředěnými útoky na církev, papeže a všechny věřící". "Používání stereotypů a přenášení osobní odpovědnosti a viny na kolektiv mi připomíná nejhanebnější aspekty antisemitismu," uvádí pisatel listu.

Vatikán se od Cantalamessových výroků oficiálně distancoval, jeho kázání bylo přesto celé přetištěno na titulní stránce vatikánského deníku L'Osservatore Romano.

Cantalamessovy výroky se v sobotu v rozhlasovém rozhovoru pokoušel uvést na pravou míru vatikánský mluvčí Federico Lombardi, podle kterého chtěl kazatel pouze "ukázat veřejnosti podporu, kterou papeži vyjádřil člověk židovské víry". Katolická církev podle něj nehodlá spojovat současnou kritiku kvůli sexuálním skandálům s násilím na židech a o nic podobného se prý nepokoušel ani Cantalamessa.

Kritika výroků

Generální tajemník Ústřední rady Židů v Německu Stephan Kramer řekl agentuře AP, že Cantalamessovy výroky jsou "odporné, nemravné a téměř urážlivé vůči obětem zneužívání i vůči obětem holokaustu".

Podle londýnského rabína Davida Goldberga výroky zřejmě nebyly míněny zle, jde prý ale o velmi nešťastné přirovnání. "Velice mě zaráží, jak jsou někteří činitelé ve Vatikánu odtrženi od reality, což odráží i jejich neschopnost porozumět židovskému myšlení či neschopnost vypořádat se s vlnou kritiky, která se nyní proti církvi po celém světě zvedla."

Mluvčí amerického sdružení Snap, které zastupuje oběti sexuálního zneužívání kněžími, Peter Isely označil výroky za "lehkovážné a nezodpovědné".

"Oni sedí v papežském paláci, situace je pro ně trochu nepříjemná, a hned se budou přirovnávat k lidem, kteří byli ve vozech pro dobytek transportováni do Osvětimi? To nemohou myslet vážně," uvedl Isely.

Mnoha evropskými zeměmi, včetně papežova rodného Německa, otřásají skandály se sexuálním zneužíváním nezletilců katolickými duchovními či v katolických výchovných zařízeních. Případy staré i několik desetiletí vypluly na povrch v Irsku, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Nizozemsku nebo v Itálii. Mnoho jich bylo odhaleno také ve Spojených státech.