Hlavní obsah
Jan Outlý z Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí Foto: Jakub Poláček/CNC, Profimedia.cz

Outlý: Letošní kampaň je jiná. Držitelé veřejných funkcí své postavení využívají

Pandemie přesunula volební kampaň do Sněmovny z ulice na internet, zasahují do ní „trollí farmy” a politici se snaží využít svého veřejného postavení pro prezentaci u voličů až na dřeň. Jan Outlý z Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí v rozhovoru pro Novinky přiznává, že by uvítal, aby příští Sněmovna změnila volební zákon.

Jan Outlý z Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí Foto: Jakub Poláček/CNC, Profimedia.cz

Reklama

Outlý: Letošní kampaň je jiná. Držitelé veřejných funkcí své postavení využívají

Je podle vás letošní volební kampaň něčím výjimečná?

Osobně mám pocit, že je kampaň jiná, než byly předchozí, a to v několika ohledech. Držitelé veřejných funkcí, kteří je obhajují a vystupují v kampani, využívají své funkce a výhod, které z ní plynou, hlavně snazšího přístupu do veřejného prostoru. To se sice dělo do určité míry vždy, ale letos je to obzvlášť viditelné a budí to ve mně pocit, že je to strategie.

Covidová doba posunula kampaň víc na internet a na sociální sítě. Tam se špatně rozlišuje mezi klasickými médii, různými deriváty tradičních médií a účty na sociálních sítích, které se také často tváří jako jakési publicistické až zpravodajské kanály, ale jsou to vlastně jen osobní blogy, které nedodržují zásady novinářské práce. To je pro řadu voličů obtížně srozumitelné a některé to může mást až manipulovat.

Přinejmenším od předloňských evropských voleb se už stalo standardem, že do voleb zasahují tzv. trollí farmy, které disponují velkým množstvím internetových účtů, které jsou anonymní a nestojí za nimi skuteční lidé, a těmito účty se snaží ovlivnit prostředí sociálních sítí.

Poněkud v menší míře vidíme kampaň venku, ubylo tradičních mítinků. Což je jednak dané pandemií a jednak je to i proto, že oficiální kampaň začala vyhlášením voleb brzy a donutila kandidující subjekty používat méně nákladné formy prezentace.

Kteří veřejní činitelé podle vás využívají pro kampaň své funkce? Máte na mysli premiéra Andreje Babiše (ANO), který má takřka nepřetržitý přístup do médií, nebo ministryni práce Janu Maláčovou (ČSSD), která v době vrcholící kampaně zahájila kontroly pracovních podmínek ve firmách?

V této fázi bych nejmenoval. Nějakým způsobem se tomu věnujeme, je obtížné tu hranici definovat.

Musíme rozlišovat mezi kampaní a jednáním, které sice úplně nenese znaky volební kampaně, jak ji definuje zákon, ale i tak je evidentní, že má za cíl dostat dotyčnou osobu do veřejného prostoru a oslovit voliče. Obvykle to není přímo agitace ve prospěch nebo neprospěch kandidáta, strany či koalice, za který by se poskytovala úplata, a tím pádem to na první pohled není kampaň ve smyslu volebního zákona, i když v hovorové mluvě to spousta lidí za kampaň celkem oprávněně považuje.

Takže to je věc, se kterou se úřad musí popasovat a pokusit se ji nějak uchopit. Jenže úřad se může volební kampaní zabývat jen do té míry, do které mu to umožňuje zákon, a ten s takovým způsobem předvolební prezentace moc nepočítal. Vypadá to, že kromě marketérů přibrala některá uskupení do volebních štábů také právníky.

Kandidáti se prezentují na sociálních sítích, Instagramu nebo YouTubu. Z mého pohledu je problém, že tyto prezentace se často tváří spíš jako prezentace institucí, které tito lidé zastupují, než jako volební kampaň.

Podobný problém v kampani měl i prezident Miloš Zeman. Až nyní po 3,5 letech váš úřad vyhodnotil, že Zeman dělal kampaň pro prezidentské volby 2018 z veřejných peněz, když objížděl republiku jako hlava státu za peníze daňových poplatníků.

Délka té kontroly byla nešťastná, u ostatních kandidátů skončily kontroly dřív. Jinak rozdíl je v tom, že prezidentští kandidáti jsou fyzické osoby, na které se mimo dobu kampaně žádné zvláštní předpisy nevztahují. Politické strany a hnutí se však i v době mimo kampaň musí řídit zákonem o politických stranách, který řeší jejich financování, oddělení od státu atd.

Ať už kontrola kampaně od vašeho úřadu dopadne jakkoliv, výsledek voleb to nezvrátí. Může se tedy znovu stát, že vyhraje strana, o níž váš úřad zjistí, že masivně porušila zákon. Má to tedy smysl?

Je to poměrně frustrující. Sám se snažím být v upozorňování na nedostatky zákona aktivní, publikuji na sociálních sítích i blogu, vystupuji v médiích. Nezbývá než doufat, že to snad má smysl do budoucna. I když se v této kampani řadu věcí nepodaří úředně podchytit, tak průběh současné kampaně může být příležitost pro budoucí Sněmovnu, aby toto téma uchopila. Docela se divím, že problém využívání veřejné funkce v kampani už teď některé subjekty nevzaly za své téma, nepojaly v tom úřad za svého partnera a namísto toho se do něj někdy celkem zbytečně naváží. Jedině jejich poslanci přece můžou špatný zákon změnit, není chyba naší instituce, že je děravý. Můžou definovat, co je výhoda plynoucí z držení veřejné funkce a co už je zneužití této výhody. Já vždy říkal, že do zákona nelze napsat všechno a nemůžeme se uregulovat, ale vývoj kampaně mě přesvědčil, že je asi bohužel potřeba se o to pokusit.

Nedávno jsem na Twitteru nabídl pohled Rady Evropy, která se tím dlouhodobě zabývá. Benátská komise vydala v roce 2012 materiál definující, co je výhoda z držení veřejné funkce a co její zneužívání. Do určité míry bychom na tom mohli stavět, pokud by byla politická vůle.

Je to vedlejší produkt 90milionového limitu pro kampaň. Vždy tu byli držitelé veřejných funkcí a vždy se snažili svou pozici využít, ale protože neexistoval limit pro kampaň, neměli takovou motivaci unikat z oficiální kampaně takto okatě k něčemu, co po vzoru jednoho bývalého prezidenta můžeme nazvat nekampaní.

Pomohlo by tento limit zase zrušit?

Většina z toho, co se u nás ohledně financování kampaní v roce 2016 uzákonilo, vyplývalo z našich závazků v Radě Evropy. Limit po nás ale Rada Evropy nechtěla, nebylo to součástí pravidel, k nimž se Česká republika zavázala. Bylo to tuzemské politické rozhodnutí. Jeho cílem bylo, aby se donekonečna nerozevíraly nůžky mezi malými nebo novými politickými uskupeními a těmi velkými. Nemyslím si, že by zrušení situaci radikálně změnilo. I kdyby nebyl limit na kampaň, vždy je fajn ušetřit stranické peníze na něco jiného.

Co by měla Sněmovna změnit ve volebním zákoně?

To by bylo na dlouhou debatu. Z té řady věcí, co je potřeba, řeknu jednu – stávající legislativa skoro nepamatuje na příjmovou stránku volebních kampaní a běžné činnosti politických stran. Celý balík novel, který vstoupil v platnost v roce 2017, se detailně zabývá výdaji kampaně, které by měly být rozklíčovány do posledního haléře, ale moc neřeší otázku sponzorů. Není moc nástrojů, jak v případě pochybností ověřit, že peníze, které strana obdržela, mohly skutečně přijít od toho dotyčného dárce. Ten, kdo je uveden jako dárce, jím prostě je a hotovo.

Andrej Babiš, lídr pirátů Ivan Bartoš, šéf ODS Petr Fiala i předseda Přísahy Robert Šlachta vydali před volbami své knihy. Babiš knihu rozdává zdarma, ohlásil, že to započítá do nákladů na kampaň. Ostatní své knihy prodávají a tvrdí, že nejsou součástí kampaně, nicméně reklama na knihy propaguje i dotyčné kandidáty… Je to v pořádku?

Pokud se kniha prodává za obvyklou cenu, tak to kampaň není, pokud se rozdává, tak to kampaň je. Pokud jde o reklamu – tak u ní je to podobné. Propagace knihy, která je vlastně jen volební tiskovinou, bude kampaní. U reklamy na knihu, co se prodává, záleží na tom, jak ta reklama vypadá. Jde o to, zda je to běžná reklama na komerční produkt, nebo reklama, která má za cíl zviditelnit toho politika, případně ho naopak hanit. To se musí posuzovat případ od případu.

Na billboardu s reklamou na knihu Miloše Zemana v roce 2017 velkou část zabíral prezidentský portrét Miloše Zemana, který byl používán v kampani. Tam to skončilo pokutou.

Jiný případ byla kniha Žlutý Baron vydaná spolkem Jakuba Patočky a Zuzany Vlasaté. Soud uvedl, že běžný čtenář nemohl pochopit, že reklama na tuto knihu a na turné, které její vydání doprovázelo, je propagace knihy, protože na inzerci byla z přebalu knihy použita jen karikatura Andreje Babiše s jeho výroky.

Jede na internetu dezinformační antikampaň, na kterou si stěžují některé politické strany?

Z mého pohledu je činnost trollích farem intenzivní a dobře viditelná. Těžko to lze kvantifikovat, ale je jednoznačné, že se to děje. Existují aktéři, které se touto činností zabývají, mají ceníky pro prodej anonymních účtů na Facebooku. Liší se ceny podle délky historie profilu ve virtuálním prostředí. Mám pocit, že trollí farmy jsou pro některé kandidující subjekty součástí strategie kampaně na sociálních sítích.

Podchytit je, to je pro náš úřad obtížné, ale snažíme se v tom nějaké kroky udělat.

Jsou podle vás zadavatelem pro práci tzv. trollích farem někteří čeští politici, nebo jsou to i jiné státy, např. Ruská federace, před čímž varovala i BIS?

Nakolik se Ruská federace snaží ovlivnit české volby, to si netroufám odhadnout, ale osobně bych se divil, kdyby se nesnažila. Jestliže takový způsob zasahování do svobodných voleb odhalili v jiných zemích, je docela zřejmé, že v zemi, která sloužila jako rezidentura ruských agentů, se to dělo a děje také. Nicméně z mých úst je to v této fázi kampaně jen osobní spekulace.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků