Hlavní obsah

Zrození života na Zemi? Vědci ho posouvají stále více do minulosti

Novinky,

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Máme další průlom v chápání formování života na naší planetě. Primitivní zárodky buněčného života na Zemi zřejmě vznikly nejméně před 3,9 miliardy let – minimálně o 100 miliónů let dříve, než měli vědci dosud potvrzeno, možná ale už nedlouho po vzniku Země. Jak k tomu došlo? Podle britských odborníků stála na počátku všeho srážka s planetou jménem Theia.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační snímek „předvoje“ pozemského života: srážka Země s protoplanetou Theia a následný vznik Měsíce

Článek

Sama naše planeta začala vznikat přibližně před 4,6 miliardy let. Vědci z Bristolské univerzity tvrdí, že první život na ní se mohl začít vyvíjet poté, co se se Zemí srazila hypotetická protoplaneta (tzv. planetární embryo) Theia, což se stalo zhruba před 4,5 miliardy let a stvořilo to náš Měsíc. Theia přitom nebyla žádný drobek, měla zhruba velikost Marsu.

Náraz Zemi „sterilizoval“ a následně vytvořil podmínky pro možný vznik bakteriálních forem života. Prvotní život byl tedy vedlejším efektem této kolize a zrodil se nejméně o 100 miliónů let dříve, než jsme věřili. Proč?

Hledání univerzálního společného předka

Později po planetární kolizi došlo ke zrození „univerzálního společného předka“. Podle článku, který byl zveřejněn v pondělí v odborném časopise Nature Ecology & Evolution, se ještě neidentifikovaný mikrob, o kterém se vědci domnívají, že je předkem celého buněčného života na Zemi, zrodil kdykoli před více než 3,9 miliardy lety.

Jak shrnula akademická internetová stránka The Conversation, předtím se uváděl počátek života na dobu 3,5 až 3,8 miliardy let v minulosti, tedy nejméně o 100 miliónů let později.

Společný předchůdce každého živého organismu měl žít už v době, kdy byla Země stále ještě bombardována meteority. Podle webu New Scientist tak dopady zmíněných těles, byť už jejich intenzita slábla, nevylučují existenci forem života.

„Univerzálního společného předchůdce buněčného života najdeme před koncem pozdního těžkého bombardování,“ stojí v odborném článku v Nature Ecology & Evolution.

Nový přístup

Věda dosud nebyla schopna přesně odpovědět, jak a kdy se na naší planetě objevil život, připomněl britský list Daily Mail.

Tradičně vědci používají fosilní bohatství, aby se pokusili na tyto otázky odpovědět. Nicméně jak si jsou paleontologové dobře vědomi, relevantní zkameněliny je stále těžší najít, zvlášť když se při bádání takto „vracíme v čase“.

Podle serveru Phys.org jsou fosilní záznamy o raném životě extrémně roztříštěné a jejich kvalita se zhoršuje již před více než 2,5 miliardy let, kdy se zemská kůra dostatečně ochladila, aby umožnila vznik kontinentů. Jedinými „pozemšťany“ jsou v té době mikrobi.

Nálezy také často neobsahují žádné biologické pozůstatky. „Dokonce i skutečně vzácné fosilie, které najdeme, jsou často velmi obtížně identifikovatelné a nemohou být snadno propojeny s žádnou konkrétní skupinou současných organismů,“ vysvětlila vedoucí výzkumu Holly Bettsová z Bristolské univerzity.

„Fosilie však nepředstavuje jediný důkaz, který by chápal minulost. Existuje druhý záznam o životě, zachovaný v genomu všech živých tvorů,“ poznamenal k tomu spoluautor studie a kolega Bettsové Philip Donoghue.

V tomto zkoumání se proto výzkumníci rozhodli zkusit nový přístup. To zahrnovalo využívání množství genetických dat.

„Kombinací fosilních a genomických informací můžeme použít metodu nazvanou molekulární hodiny, která je volně založena na myšlence, že počet rozdílů genomů dvou živých druhů (člověka a bakterie) jsou úměrné době, kdy sdíleli společného předka,“ popsal další spoluautor Tom Williams.

Zkrátka spojit genetické a fosilní informace, aby se vytvořil časový plán zásadních změn v raném vývoji života a dešifrovala se minulost čtením příběhů napsaných v genech živočichů.

Využitím tohoto přístupu metody tým v Bristolu a Mark Puttick z rovněž britské University of Bath dokázali odvodit časový rozvrh historie života na Zemi, který se nespoléhal na neustále se měnící stáří nejstarších přijatých fosilních důkazů o životě.

Jejich výsledky ukazují, že dvě „primární“ linie života (Eubacteria a Archaebacteria) se vyvinuly od společného předka. Studie tím pádem potvrzuje moderní názory, že eukaryota, linie, do které patří lidský život, není primárním životem.

Eubacteria zahrnuje jednobuněčné organismy – bakterie, Archaebacteria (archea) je rozsáhlá skupina prokaryotických jednobuněčných organismů, jejíž nezávislost na ostatních doménách života (bakterie a eukaryota) se zjistila až v roce 1977.
Eukaryota je velká skupina jednobuněčných a mnohobuněčných organismů, jako jsou živočichové, rostliny, houby či prvoci. Eukaryotická buňka na rozdíl od prokaryotní obsahuje pravé buněčné jádro a množství dalších organel oddělených membránou od okolí. Prokaryotická buňka je typ buňky charakteristický pro bakterie a archea (souhrnně Prokaryota). Je o řád menší než buňka eukaryotická, vyznačuje se také jednodušší organizací.

Možná ještě starší

Jak již bylo naznačeno, buněčný život může být výrazně starší než „jen“ necelé čtyři miliardy let. „Využitím nového přístupu jsme ukázali, že poslední univerzální společný předchůdce všech buněčných forem života mohl existovat již velmi brzy v historii Země, skoro před 4,5 miliardy let – nedlouho po srážce s Theiou,“ řekl vědec Davide Pisani, který se na tom také podílel.

Eubacteria a Archaebacteria se objevily mnohem později (před 3,4 miliardy let), čímž se odbouraly nejstarší fosilní důkazy o životě jejich kmenových linií. Eukaryoty nepředstavují primární rodinu života a objevují se později, před 1,84 miliardy let.

Doteď nejstarší definitivně uznané zkameněliny potvrzující život pocházejí z předcházejících 3,4 miliardy let, potenciálně nejstarší fosilie byla nalezena v Grónsku a pochází z doby zhruba před 3,8 miliardy let. Existuje také hypotéza, že uhlík nalezený ve zhruba čtyři miliardy let starém minerálu zirkonu může mít biologickou povahu.

Toto však vědci zatím s určitostí nepotvrdili, proto si nová zjištění Britů zaslouží pozornost. Vrhají i nové světlo na vznik složitých buněk, které dnes tvoří všechny organismy.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám