Hlavní obsah

Sonda s českými přístroji se vydala ke Slunci

Sonda Solar Orbiter Evropské kosmické agentury (ESA) odstartovala v pondělí 10. února z Floridy v USA v 5:03 SEČ (v neděli 23:03 místního času), a to pomocí nosné rakety Atlas V 411. Na přípravě čtyř z deseti přístrojů na palubě sondy se podílely české instituce, jde o zatím největší tuzemský úspěch v rámci misí ESA.

Sonda s českými přístroji se vydala ke Slunci

Start sondy Solar Orbiter, který se původně plánoval už na rok 2017, byl po řadě odkladů stanoven na 6. února 2020 a v posledních 14 dnech ještě dvakrát posunut – mj. kvůli počasí na Floridě – na pondělní brzké ráno našeho času.

Tato evropská sonda (ve spolupráci s agenturou NASA) je určená k pozorování a výzkumu Slunce, sluneční koróny (jasně zářícího solárního okolí) a slunečního větru.

Bude následovat americkou sondu Parker Solar Probe, která se ke Slunci vydala již v roce 2018 a sluneční fyzici v současnosti analyzují první získaná data. Solar Orbiter doplní její měření slunečního větru hlavně o pozorování Slunce kamerami a dalekohledy ve viditelné, ultrafialové i rentgenové části spektra z blízké vzdálenosti.

BEZ KOMENTÁŘE: Ukázka mise sluneční sondy Solar Orbiter

Video: NASA's Goddard Space Flight Center/Joy Ng

„Tento požadavek vědců značně ztížil přípravu sondy, jelikož sonda poletí do oblasti vysokého žáru a její tepelný štít ji musí nejen chránit, ale zároveň umožňovat otevírání krytek pro přímé pozorování Slunce,“ objasnil Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR.

Odolávat extrémním teplotám

Kamery Solar Orbiteru budou snímkovat naši hvězdu přes malé otvory v 30 cm tlustém titanovém štítu, který bude chránit sondu proti vysokým teplotám a nepřetržitému působení vysoce nabitých částic slunečního větru.

Ilustrace sondy se všemi přístroji

Foto: Astronomický ústav Akademie věd ČR

Zatímco vnější část tepelného krytu bude odolávat teplotám 520 °C, vnitřní části budou pracovat při teplotě okolo 50 stupňů a okolní prostředí studeného vesmíru bude mít teplotu mínus 170 stupňů.

První pozorování slunečních pólů

„Naprostým unikátem, který vnese sonda Solar Orbiter do poznání naší nejbližší a životodárné hvězdy, bude pozorování obou slunečních pólů. To se stane v historii poprvé, dosud jsme neměli možnost je spatřit,“ doplnil Suchan s tím, že americká sonda Parker Solar Probe a evropská Solar Orbiter se tak velmi vhodně doplní.

Navíc budou vědci moci kombinovat data z nového a pro pozorování Slunce současně největšího pozemního teleskopu Daniela K. Inouye – umístěného na Havaji – právě s těmito dvěma sondami.

Na konečnou dráhu se bude dostávat dva roky

Cílem 1800 kg vážící kosmické sondy s možným rozpětím solárních panelů až 18 metrů je komplexní studium Slunce a vnitřní heliosféry z bezprostřední vzdálenosti a tedy s vysokým rozlišením.

Heliosféra (sluneční sféra) je obal částic obklopující Slunce. Podle České astronomické společnosti je to jakási „bublina“, vytvářená slunečním větrem, která zpravidla sahá daleko za dráhu Pluta. Heliosféra končí tam, kde se vyrovnává tlak solárního větru s tlakem okolních hvězd. Za její hranicí začíná mezihvězdný prostor.

Ke Slunci se má každého půl roku přibližovat až na vzdálenost asi 60 slunečních poloměrů (0.28 astronomické jednotky), tedy blíže než je planeta Merkur. Přičemž jedna astronomická jednotka (AU) je vzdálenost mezi Zemí a Sluncem, tedy zhruba 150 milionů kilometrů.

Vizualizace sondy Solar Orbiter před Sluncem

Foto: NASA/CiLab

Deset palubních přístrojů sondy má objasnit tyto čtyři základní otázky:

  • Co způsobuje sluneční vítr a jak vzniká koronální magnetické pole?
  • Jak sluneční jevy řídí heliosférickou variabilitu?
  • Jak sluneční erupce produkují energetické částice, které se šíří heliosférou?
  • Jak pracuje tzv. solární dynamo a jakým způsobem řídí spojení mezi Sluncem a heliosférou?

Pozorovací fáze bude trvat šest let s možností prodloužení o dalších až pět let, aparáty tak opravdu musejí „přežít“ obrovské teplotní zatížení i vysokou radiaci nabitých částic. Cesta od startu na finální dráhu kolem Slunce potrvá téměř dva roky.

Pravidelná měření lokálního prostředí budou zahájena v březnu až květnu 2020, fotografování Slunce až o dva roky později, jakmile se sonda dostatečně přiblíží ke Slunci.

Přípravy rakety Atlas V na start.

Samotná meziplanetární sonda byla konstruována a testována ve společnosti Airbus Space and Defence ve Velké Británii. Česko se prostřednictvím vědeckých pracovišť a vybraných firem podílela na vývoji a výrobě čtyř vědeckých přístrojů z deseti umístěných na palubě této sondy – METIS, STIX, RPW a SWA.

STIX: Spektrometr a teleskop pro zobrazení rentgenových zdrojů. Přístroj má umožňovat studium fyzikálních procesů ve slunečních erupcích a v dalších energetických jevech v solární atmosféře.
METIS: Jedná se o koronograf pro studium koróny, eruptivních procesů v koróně (tzv. výrony koronální hmoty – CME) a slunečního větru.
RPW (Radio and Plasma Waves): Určen je k měření elektromagnetického pole, plazmových a rádiových vln ve slunečním větru obklopujícím sondu Solar Orbiter. K tomuto účelu zaznamenává a zpracovává signály ze tří elektrických antén a cívkového magnetometru pomocí specializované elektroniky.
SWA (Solar Wind Analyzer): Jde o analyzátor slunečního větru.

Při zpracování a interpretaci dat sondy Solar Orbiter půjde o spolupráci expertů z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu fyziky atmosféry AV ČR a Astronomického ústavu AV ČR.

Českou účast na misi podpořila ministerstva školství a dopravy. Aktivity Akademie věd na přípravě projektu se realizují v rámci Strategie AV21 programu „Vesmír pro lidstvo“.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků