Svět kolem nás je zařízen hlavně podle lidí, kteří jsou schopni začít fungovat brzy ráno. V továrnách se často pracuje od šesti, školní vyučování obvykle začíná v osm, i kancelářské profese přicházejí do práce před devátou.

Lidé, kteří jsou aktivní hlavně večer a v noci, tak často mají problém se do tohoto schématu se svým rytmem spánku a bdění vejít. Bývají tak během dne ospalí a více trpívají stresem a depresí. Vědci ale zjistili, že s trochou snahy a při dodržování jednoduchých opatření se jejich vnitřní hodiny dají přeřídit na dřívější čas.

Tři týdny života přesně podle hodinek

Britští a australští vědci provedli experiment zahrnující 22 kovaných „sov“ – lidí, kteří průměrně usínali kolem 02.30 a vstávali po desáté. Vědci jim nařídili, aby po tři týdny uléhali a vstávali o dvě až tři hodiny dříve, a to ve fixní čas, bez ohledu na to, zda byl víkend nebo pracovní den.

Také museli dbát na to, aby hned po ránu zamířili někam na slunce, nasnídali se hned po probuzení, obědvali vždy ve stejný čas a večeřeli nejpozději v 19.00 Výsledky experimentu vědci z univerzit v Birminghamu, Surrey a v australském Melbourne publikovali v časopise Sleep Medicine.

Účastníci studie po třech týdnech striktního režimu vykazovali po ránu rychlejší reakční čas i fyzickou výdrž. Jejich nejvýkonnější období dne se navíc posunulo z večerních hodin na odpoledne.

Spoluautor studie Andrew Bagshaw z Centra zdravého mozku na univerzitě v Birminghamu poznamenal: „Když jste nastaveni tak, že uléháte a vstáváte velmi pozdě, často pak máte potíže s fungováním ve společnosti. To může vést k celé škále potíží, jako je ospalost během dne a sklony ke špatné náladě a depresivním stavům. Chtěli jsme vidět, jestli se formou jednoduchých opatření dá něco podniknout pro to, aby se těmto lidem ulevilo. Podařilo se nám docílit toho, že po třech týdnech účastníci naší studie byli schopní uléhat a vstávat v průměru o dvě hodiny dříve než předtím, což jim značně ulehčilo zvládání běžných záležitostí.“

Společnost tlačí na výkon

Účastníci experimentu navíc velmi pozitivně hodnotili jeho dopady na své duševní zdraví a pocit osobní pohody. Tvrdili, že se přes den méně často cítili unavení, takže byli v menším stresu a měli lepší náladu.

„Teď ještě musíme dobře pochopit, jak obvyklé spánkové vzorce v mozku vůbec vznikají, jak jsou propojené s pocity pohody a nepohody, a zda podobné krátkodobé intervence mohou mít i dlouhodobé dopady,“ dodal Andrew Bagshaw.

Elise Facer-Childsová, vedoucí studie z Institutu pro mozkové a duševní zdraví na Monash University v Melbourne, k tomu podotkla: „Pokud si připustíme individuální rozdíly v nastavení lidí a poskytneme jim nástroje, aby s ním uměli zacházet, věřím, že jim umožníme, aby se jim lépe žilo. Naše společnost neustále tlačí na produktivitu a výkonnost, a pokud si lidé trochu ulehčí život, je to vždy přínosné.“