ESA sestavila první ze tří modelů vozítka ExoMars. Jde o takzvaný Structural Thermal Model, který bude sloužit k ověření designu. Je třeba zajistit jeho zvládnutí cesty vesmírem i správnou funkčnost na Marsu. Kromě toho se sestaví ještě další dvě vozítka, jedno z nich skutečně poletí, další bude sloužit operátorům na Zemi.

Teplotní rozdíly

Zařízení zkonstruované firmou Airbus Defence and Space, což je divize společnosti Airbus se sídlem v britském městě Stevenage severně od Londýna, se přesunulo na testování do francouzského města Toulouse.

Na zkoušky ve Francii za projekt ExoMars dohlíží Abbie Huttyová, ve svých 31 letech historicky nejmladší členka britského Ústavu strojních inženýrů. Na prototypu se zde má simulovat start ruské rakety, stejně tak masivní teplotní změny, které bude na Marsu, 54 miliónů kilometrů daleko, muset vydržet.

„Teploty na Marsu jsou většinou extrémně chladné, nefunguje tam navíc vzduch jako na Zemi. V noci se můžeme dostat až na -130 °C, ve dne se ale mohou části vozítka zahřát až na 85 nebo 90,“ vysvětlila Huttyová podle agentury Reuters.

Vybrat vhodné místo k přistání

Pokud vše půjde podle plánu a přístroj se v roce 2020 dostane na Mars, bude to první evropské vozítko na této planetě – po několika úspěšných přistání modulů amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA).

Systém ESA má však být důmyslnější, s dvoumetrovým průzkumným vrtacím strojem a autonomním navigačním systémem.

Data odeslaná ze satelitu Mars Express společnosti ESA rovněž mají astronomům pomoci vybrat si nejvhodnější místo k přistání. Jakmile bude plavidlo bezpečně na povrchu, bude se „plazit“ až 100 metrů denně, vrtat se do půdy planety a hledat důkaz o životě.

„To je právě to nejvíce fascinující, nic takového se předtím nezkusilo. Máme obrovský dvoumetrový vrták, aby se mohl dostat do kůry. Pokud život na Marsu přežil, mohl by se nacházet právě tam. Na povrchu je totiž až přílišná radiace a celkově nepříznivé podmínky,“ objasnila výzkumnice.

Další z diskutovaných funkcí roveru ExoMars je autonomní navigace, která umožní částečně samostatný pohyb sondy po Marsu. Měla by být dostatečně inteligentní, aby se robot nepokusil sápat do příliš prudkého svahu, případně aby se z něj nevrhl dolů.

Po Marsu se má procházet v roce 2021

Jakmile bude testování ve Francii dokončeno, zahájí se práce na konstruování druhého vozítka. Zapojí se i ruská státní vesmírná agentura Roskosmos, která také staví strukturální model svého přistávacího modulu, po testování v Toulouse projdou oba modely společnými testy v Moskvě.

ČTĚTE TAKÉ:
K Marsu odletěla sonda, která se poprvé zavrtá do hlubin planety

Pokud se na modelu ještě něco změní, půjde případně jen o drobné zásahy. Základní věci jsou dané, například schopnost chodit, tedy zvednout svá kola a položit je na povrch o kus dál.

Má se tak zajistit větší pohyblivost na různém povrchu, ať už půjde o skály či hluboký písek. Šest koleček, je vyrobených z tenkých kovových pásů, disponují i speciálním závěsným systémem.

A proč vlastně takové důkladné přípravy? Poslední pokus o přistání roverového vozidla na povrchu rudé planety totiž skončil v roce 2016 zklamáním, když se sonda Schiaparelli dostala mimo kontrolu a narazila do červeného písku. [celá zpráva]

Sonda ExoMars má podle plánů ESA odletět do vesmíru na raketě Ariane 5 v roce 2020 a na Marsu přistát rok poté.