Článek
Gibbs si je jistý, že jeho výklad je správný. Voynichův rukopis, označovaný za nejzáhadnější knihu v historii, je podle něj příručkou středověkého lékařství s obsáhlými odvolávkami na gynekologii.
Určen prý byl pro dámy z tehdejší vysoké společnosti, možná přímo pro jednu jedinou šlechtičnu. A jeho záhadná písmena nepatří prý k nějaké neznámé abecedě, ale jsou to zkratky celých slov.
Nicolas Gibbs, expert na lékařské rukopisy středověku, je potomkem Giovanniho Floria, humanisty, překladatele a lexikografa žijícího koncem 16. a počátkem 17. století v Británii, jehož jméno se objevuje mezi autory děl Williama Shakespeara a Thomase Fromonda, britského přírodovědce z téhož období.
Rukopis studoval tři roky
Gibbs zdůrazňuje, že Voynichův rukopis, který je dnes uložen na Yaleově univerzitě ve Spojených státech, ale všichni si ho mohou prohlédnout na internetu, studoval tři roky. Porovnával jej se sérií středověkých lékařských textů, herbářů a okultních věd. To mu pomohlo dospět k jeho objevu.
Rukopis je nazván podle Wilfrida Michaela Voynicha, amerického obchodníka polsko-litevského původu, který jej koupil v roce 1912 od jezuitského kolegia nedaleko města Frascati u Říma.
Astronomie a astrologie v lékařství
Rukopis pochází podle radiokarbonové metody z doby mezi lety 1404 a 1438. Je napsán abecedou či systémem psaní, které se četní badatelé marně pokoušeli rozluštit. Obsahuje mnoho obrázků rostlin, hvězd, planet a zodiakálních znamení.
Rozdělen je do tří částí, které ti, kdo se ho pokoušeli dešifrovat, označili za botaniku, astronomii a astrologii a biologii. Ta se vyznačuje četnými nahými ženskými postavami, které jsou ponořeny do podivných van s tmavou tekutinou. Proto to někteří badatelé považují za jakési mikve, židovskou rituální lázeň sloužící k očištění.
Gibbs vše obrátil: ve středověku tvořily rostliny základ každého léku. Léčbu doprovázely bahenní koupele a vodoléčba. A co hvězdy a zvěrokruh? „V té době byly astronomie a astrologie považovány za léčebný prvek,” vysvětluje vědec a jako důkaz pro svá tvrzení cituje četné starověké texty, včetně děl jednoho z nejznámějších antických lékařů Galéna, otce medicíny Hippokrata a Plinia staršího.
„Ve vědeckých lékařských textech byly navíc zkratky normální," zdůrazňuje Gibbs. Věří, že jich dokázal rozluštit asi tucet. Problém podle něho tkví v tom, že rukopisu chybí seznam, kde by pravděpodobně každé rostlině odpovídala jedna stránka a tím by se výklad knihy zjednodušil.
Být odborníkem na středověké lékařské texty
„Je jasné, že Voynichův rukopis byl jakousi příručkou pro léčebné postupy středověké medicíny, manuál pro zdraví a pohodu žen z vyšší společnosti, pravděpodobně byl určen pro jednu osobu,” uvádí Gibbs.
Řešení záhady bylo podle něho jednoduché. „Měli jsme ho před očima, ale problém byl v tom, že kryptografové, kteří se o rozluštění záhady snažili, nebyli odborníky na lékařské texty středověku,” dodává.
Pomohl by nám Sherlock Holmes či Umberto Eco, kteří by vypátrali, zda Nicholas Gibbs rozluštil literární záhadu století nebo zda jde jen o další nesprávný výklad. Škoda že nám ani jeden nemůže pomoci, jak uzavírá La Repubblica.
