Článek
Simonov personálu projektu Chci žít sdělil, že se k ruské armádě přidal pouze proto, že mu jinak ruská policie vyhrožovala trestním stíháním, uvádí list The Kyiv Post. „Vzali mě na místní policejní stanici, kde mi vyšetřovatelé dali vybrat: buď si odsloužíš povinnou vojenskou službu – s náznakem, že mě pak pošlou do války – nebo se dobrovolně přidáš k jednotce, kde slouží tvůj otec, k logistické rotě v Brjanské oblasti,“ popsal Simonov.
Po podpisu jej pak poslali k výcviku. Noví rekruti údajně strávili několik týdnů základním výcvikem útočných jednotek, než jim byly přiděleny specifičtější role. Simonova přiřadili k dronovým silám a poslali ho do Rusy okupované Luhanské oblasti. Tam sloužil hlavně v týlu armády, než jej převeleli do elitní jednotky Rubikon, kde působil jako technik.
Tato jednotka je vybavena pokročilými drony a systémy elektronické války a nespadá pod armádu, nýbrž pod Hlavní správu rozvědky (GRU). Simonov ji popsal jako velmi drsnou a plnou neustálého psychického nátlaku, verbálních nadávek a výhružek převelením do „mlýnku na maso“.
Právě v této jednotce se Simonov rozhodl, že chce z války pryč. Zlomovým bodem pro něj bylo, když během jeho služby u Kupjansku ruský dron zasáhl na základě chybných souřadnic špatné místo a vážně zranil dvacetiletou ženu. Operátor dronu zodpovědný za tento útok pak Simonovovi údajně řekl, že se nejednalo o civilistku, protože v městech u fronty už žádní civilisté nejsou, „jen ukrajinští vojáci nebo lidé, kteří pro ně pracují“.
„Těm, co to udělali, se od velení dostalo podpory. To mě naštvalo a vyděsilo,“ uvedl Simonov.
Následně se poprvé pokusil utéct. Se zfalšovanými dokumenty se snažil dostat do Kazachstánu, ale byl zadržen a poslán zpět na frontu jako pěšák. Poté kontaktoval projekt Chci žít a jeho personál ho bezpečně navedl na ukrajinské pozice. Nyní Simonov říká, že se chce do války vrátit, ale na ukrajinské straně. „Zničili nejen můj život, ale životy mnoha dalších. Chci bránit váš domov,“ prohlásil Simonov.
