Dvě kolem sebe obíhající tělesa obklopuje takzvaná koma, kterou běžně pozorujeme jen u komet. Disponují i dlouhým ocasem. Proto to americko-německé astronomy tak překvapilo. A jak na to přišli?

Tento asteroid (přesněji planetka) jménem 288P obíhá v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, je od nás i při nejbližším přiblížení k Zemi stovky miliónů kilometrů daleko. Vědci si však počkali na nejvhodnější dobu, která nastala loni v září, kdy se asteroid blížil k přísluní a zároveň byl na své dráze dostatečně blízko Zemi.

Tehdy jej pozorovali Hubbleovým vesmírným dalekohledem, nyní zveřejnili prostřednictvím odborného časopisu Nature finální výsledky.

Sublimace vodního ledu jako u komet

Jak připomíná Česká astronomická společnost, asteroid byl objeven roku 2006 jako běžná planetka, jenže roku 2011 dalekohled zjistil, že je u objektu prachový ohon. Ten šlo pozorovat ještě několik měsíců, než se rozplynul. Jeho existence svědčila o tom, že na planetce došlo k nějaké povrchové aktivitě.

K aktivitě došlo po průchodu planetky přísluním, kdy její povrch Slunce zahřálo nejvíce. Závěr z roku 2011 zněl, že planetka patří ke skupině 24 planetek, o nichž se věří, že vznikly rozpadem přibližně 11 kilometrů velkého tělesa před asi 7,5 milióny lety.

Pozorování z roku 2016 ale přinesla změnu. Snímky z Hubblea ukázaly, že nejde o jednu planetku, ale o dvě. Obíhají kolem společného těžiště ve vzdálenosti asi 100 kilometrů, oba kusy mají navíc zhruba stejnou velikost, což je u dvojplanetek rovněž velmi nezvyklé.

„V objektu jsme také díky zvýšené sluneční aktivitě identifikovali silné náznaky sublimace vodního ledu – podobně jako tomu je při vytváření konce komety,” vysvětluje na webu Hubble Space Telescope, který spravuje ESA, vedoucí výzkumného týmu Jessica Agarwalová z výzkumného ústavu Max Planck Institute for Nuclear Physics v německém Heidelbergu.

Stáří jen pět tisíc let?

Únik vodního ledu je důkazem, že planetka nemůže být příliš stará. Při stamiliónech přiblížení ke Slunci by už o všechen led dávno přišla. Astronomové se tedy domnívají, že 288P existuje jako binární systém maximálně pět tisíc let.

Podle Agarwalové pravděpodobně vznikla roztržením jediného tělesa, které se rozpadlo kvůli příliš vysoké rychlosti otáčení kolem své osy.

Skutečnost, že se 288P liší od všech známých binárních asteroidů, vyvolává logické domněnky, zda to není jen náhoda, že má takové jedinečné vlastnosti. Při dalším pozorování nicméně nelze vyloučit, že se ale podobných objektů najde více.

Porozumění vzniku a vývoji komet z hlavních pásů je rozhodujícím prvkem v pochopení formování celé sluneční soustavy. Může to také přinést odpovědi na otázku, jak se na Zemi dostala voda. Jednou z možných příčin existence vody u nás je to, že voda je jen vedlejším produktem růstu obřích planet. [celá zpráva]

Mise Hubbleova teleskopu, sloužícího již od roku 1990, se pomalu chýlí ke konci. Již příští rok jej má v kosmu vystřídat jeho pomyslný nástupce, vesmírný dalekohled Jamese Webba. [celá zpráva]