Výsledky výzkumu ukazují, že čím více jsou lidé vystaveni oxidu dusičitému a pevným prachovým částečkám, tím spíš bude jejich spánková efektivita nízká. Vědci tvrdí, že je prakticky jisté, že za sníženou kvalitou i kvantitou spánku stojí právě znečištěné životní prostředí.

„Váš nos, vaše dutiny a váš hrtan můžou být těmito toxickými látkami podrážděny natolik, že to může způsobit poruchy spánku i dýchací obtíže,“ řekla pro britský deník The Guardian Martha Billingsová, profesorka na lékařské fakultě Washingtonské univerzity a spoluautorka studie. A dodala, že znečišťující látky přecházejí do krve a můžou tak ovlivňovat mozek, a tím i regulaci dýchání.

Šest let sběru dat o toxinech v ovzduší

Studie prezentovaná na každoročním sjezdu Americké společnosti pro hrudní choroby stojí na datech o množství částeček a oxidu dusičitého v ovzduší v šesti amerických městech v období pěti let. Vědci měřili obsah škodlivin i uvnitř domovů 1 863 účastníků studie. Z naměřených hodnot potom vypočítali úroveň znečištění ovzduší v jednotlivých domovech.

Výzkumníci pak rozdali účastníkům jakési fitness náramky kalibrované v atestované laboratoři a s medicínským přístrojem uvnitř, které nosili bez přestání sedm po sobě jdoucích dní. Tyto náramky monitorovaly a ukládaly data o jemných pohybech ve spánku, což je metoda, která se používá ke zjištění toho, zda daná osoba spí, nebo bdí. Po týdnu si vědci data stáhli a prozkoumali.

Napřed si účastníky roztřídili do skupin podle jejich spánkové efektivity. Zjistili, že čtvrtina jich měla efektivitu 93% a víc, zatímco čtvrtina méně než 88%. Zbylá polovina se nacházela v rozmezí mezi těmito hodnotami.

Potom si vědci rozdělili účastníky znovu do čtyř skupin, a to podle hodnot znečištění, kterým byli vystaveni.

Kdo dýchá horší vzduch, méně se vyspí

I když vzali do úvahy další proměnné, například věk, počet vykouřených cigaret nebo choroby, jako je spánková apnoe, při níž nemocný ve spánku přestává dýchat a tím se neustále dokola probouzí, data ukázala jasnou souvislost: ti účastníci experimentu, kteří byli v období pěti let vystaveni nejvyšším hodnotám znečištění ovzduší, se daleko spíš ocitli ve skupině nejhorších spáčů než ti, kteří škodliviny nedýchali v takové míře. Přesněji řečeno, vysoké hodnoty oxidu dusičitého zvyšovaly pravděpodobnost nízké spánkové efektivity o 60%, hodnoty polétavých částic o 50%. Čím vyšší hodnoty toxinů, tím spíše se lidé také dlouho v posteli převalovali, než skutečně usnuli.

Je samozřejmě otázkou, zda je možné horší spánek svádět pouze na znečištěné ovzduší, nebo zda za něj nemůžou i jiné, přidružené faktory, jako je třeba hluk z dopravy. Dá se také namítnout, že data sebraná za týden nemusejí nabídnout přesný obrázek o spánkových vzorcích jednotlivých osob.

Scott Weichenthal, epidemiolog z McGillovy Univerzity v Kanadě, pro web BBC News poznamenal: „Nedá se říct, že by se vědcům z Washingtonu podařilo s jistotou prokázat, že znečištěné ovzduší lidi okrádá o klidný spánek, ale můžeme rozhodně říct, že naše těla ovlivňuje, a to i poměrně překvapivým způsobem.“

Roy Harrison, profesor na Univerzitě v Birminghamu poznamenal, že vliv kvality ovzduší na kvalitu spánku není překvapivý. „Už předchozí výzkumy ukázaly spojení mezi expozicí oxidem dusičitým a změnami v tělesných funkcích. Nemělo by tedy nikoho překvapovat, že jedy v ovzduší mohou ovlivnit i spánek.“