Zbylých 13 členů výpravy stále čeká na základně argentinského vojenského letectva v Rio Gallegos na leteckou přepravu přes antarktickou stanici Marambio. Přesun podobně jako v minulých letech komplikuje počasí, měli by se ho však dočkat příští týden.

Členové expedice, kteří z kapacitních důvodů využili lodní dopravu, již začali s odzimováním základny.

Letošní expedice má sedmnáct členů, kromě Masarykovy univerzity se budou výzkumu v Antarktidě věnovat dva vědci z Univerzity Karlovy a také dva zahraniční odborníci, ze SlovenskaTurecka, kteří se expedice účastní na pozvání Českého antarktického nadačního fondu. Zkoumat budou klima, ledovce či rozšíření rostlin na ostrově.

Odlamování ker je běžné, ale...

Jak již Novinky informovaly, v posledních dnech se objevují informace, že v Antarktidě hrozí odlomení velké části jednoho z ledovců. [celá zpráva]

„Odlamování ledových ker od čel šelfových ledovců je jedním z hlavních a zároveň běžných procesů, kterým šelfové ledovce v Antarktidě ztrácejí svoji hmotu,“ uvádí Nývlt ve svém komentáři.

U největších z nich, jako je Rossův šelfový ledovec, šelfový ledovec Filchner-Ronneové nebo Ameryho šelfový ledovec, občas dojde k odlamování obrovských ledových ker, které plochou přesahují tisíc kilometrů čtverečních.

Největší známá kra v Antarktidě se odlomila od Rossova šelfového ledovce v roce 2000, měla rozlohu asi 11 tisíc kilometrů čtverečních. Dále se pak rozpadala na menší části.

I přes značnou plochu takovýchto ledových ker nedochází u největších šelfových ledovců ve Východní Antarktidě k jejich významnému dlouhodobému zmenšení.

Pro experty pracující v Antarktidě jsou nedávné informace poměrně překvapivé, protože se v poslední době předpokládalo, že část C Larsenova šelfového ledovce je relativně stabilní.

Odlamování čelních částí šelfového ledovce je obvykle důsledkem zvýšené rychlosti posunu ledovcové hmoty z antarktického kontinentu do Jižního oceánu, jak píše Nývlt.

Odlišná situace probíhá v posledních asi 50 letech kolem Antarktického poloostrova. Zdejší šelfové ledovce jsou výrazně menší a díky poloze v nižších zeměpisných šířkách je také více ovlivňuje teplejší oceánská voda a vzduch. Od 50. let 20. století se v této oblasti pozorují rozpady šelfových ledovců.

„Procesy, při nichž dojde k naprostému rozpadu podstatné plochy šelfových ledovců, souvisejí sice se současným oteplováním okrajových částí Antarktidy, avšak jsou běžným fenoménem současné doby meziledové,“ pokračuje Nývlt.

Od 80. let 20. století se takto začaly rozpadat i šelfové ledovce podél východního pobřeží Antarktického poloostrova. V roce 1995 došlo k úplnému zániku šelfového ledovce Prince Gustava, který dříve spojoval ostrov Jamese Rosse s Antarktickým poloostrovem, ale také k rozpadu části A Larsenova šelfového ledovce.

Poté následovala část B, která se postupně rozpadla během let 1995 až 2002. A nyní se zdá, že nejjižněji položená část C Larsenova šelfového ledovce může přijít až o šest tisíc kilometrů čtverečních své plochy.

To zatím podle vedoucího expedice neznamená úplný zánik Larsenova šelfového ledovce, protože jeho plocha je téměř 50 tisíc kilometrů čtverečních. Odlomená obří kra by tak zmenšila jeho plochu asi o 12 procent.

Pouhé odlamování ker hladiny nezvyšuje

Pro glaciology a klimatology pracující v Antarktidě jsou však nedávné informace poměrně překvapivé, protože se v poslední době předpokládalo, že část C Larsenova šelfového ledovce je relativně stabilní.

Otázkou pro budoucí výzkum zůstává, zda je odlomení obří kry z čela šelfového ledovce počátkem jeho následného rozpadu, jako tomu bylo u menších šelfových ledovců kolem Antarktického poloostrova, nebo zda šelfový ledovec Larsen C tuto ztrátu „ustojí“ podobně jako obří šelfové ledovce při pobřeží Východní Antarktidy.

Nývlt připomíná, že odlamování ledových ker a tání šelfových ledovců samo o sobě nijak nepřispívá k růstu hladiny světového oceánu. Největší část každého šelfového ledovce, kolem 90 procent, se nachází pod úrovní hladiny moře.

Rozpad šelfových ledovců nicméně urychlí odtok ledové hmoty z centrálních částí Antarktického poloostrova. Jejich pohyb totiž blokuje velká masa šelfových ledovců, které zpomalují přesun hmoty z antarktické pevniny do Jižního oceánu.