„Není to ale ani potvrzeno. Pokud se mluví o životě ve sluneční soustavě, první místo zaujímá Mars. Ten má podmínky, že kdybychom na něj přenesli jednoduchý pozemský život, dokázal by přežít,“ sdělil Suchan Novinkám.

Na prvním místě se tedy vyskytuje rudá planeta. „Ale hned po něm jsou to velké ledové měsíce obřích planet Jupiter a Saturn. Takže i Europa,“ řekl.

Oceán na Europě se pokládá za jedno z nejslibnějších míst ve sluneční soustavě, kde by se mohl vyskytovat život. Budoucí mise tak pravděpodobně budou moci odebírat vzorky kapaliny z tamního oceánu právě z těchto zhruba 200 kilometrů vysokých gejzírů bez nutnosti vrtat do několikakilometrové vrstvy ledu. [celá zpráva]

NASA vyšle k Europě výzkumnou sondu, možná se zapojí i Česká republika. „Astronomický ústav AV ČR spolupracoval na některých projektech Hubbleova kosmického dalekohledu i na letech raketoplánů s přístroji zkonstruovanými v ČR. Vyloučeno to tedy není,“ konstatoval Suchan.

Bezpečné zkoumání tamních vzorků na Zemi

Vysvětlil ale, že spolupráce probíhá především v rámci evropské kosmonautiky, protože ČR je členským státem Evropské kosmické agentury (ESA). „Jsme zapojeni do přípravy několika vesmírných misí ESA, například sonda ke Slunci Solar Orbiter nebo Juice, sonda k Jupiteru,“ dodal.

Snímek z NASA ukazuje velké vodní gejzíry tryskající z povrchu Jupiterova měsíce Europa

Snímek z NASA ukazuje velké vodní gejzíry tryskající z povrchu Jupiterova měsíce Europa

FOTO: Nasa, Reuters

Přenést vzorky z Europy na Zemi by podle Astronomického ústavu jistě nebylo žádnou hrozbou. Můžeme prý použít analogii s objevem nového viru u nás na Zemi. Jednou z možností je výzkum vzorků přímo v laboratoři kosmické sondy.

Malá „sluneční soustava“

Jupiter je největší a nejhmotnější planetou sluneční soustavy. Má plynokapalný charakter a chemické složení podobné Slunci, od hvězd se liší pouze malou hmotností, která nestačí k vytvoření podmínek pro reakce probíhající ve hvězdách. I přesto se se svými 67 známými měsíci podobá jakési „sluneční soustavě“ v malém.

Europu objevil již v roce 1610 Galileo Galilei. Jak píše web Astronomia, natočil svůj domácí dalekohled směrem k obloze a objevil tři bodové zdroje světla, které nejprve označil jako hvězdy, které se zdržují v těsné blízkosti planety Jupiter.

Po týdnech pozorování dospěl k závěru, že se nejedná o hvězdy, ale o planetární tělesa na oběžné dráze okolo Jupitera. Tyto čtyři hvězdy začaly být známé jako Galileovy měsíce.

Velká červená skvrna na Jupiteru. Je ve skutečnost velkou atmosférickou bouří. Větry v ní dosahují rychlosti až 800 kilometrů v hodině. Průměr skvrny v nejširším bodě je 16 500 kilometrů.

Jupiter

FOTO: NASA, ESA

Splňuje podmínky pro život

Na počátku vzniku sluneční soustavy pokrývaly povrch Europy oceány. Vzhledem k tomu, že zde v minulosti existovala před zmrznutím tekutá voda, mohl vzniknout život a dokonce přetrvat. Základní předpoklady pro život jsou voda, teplo a organické sloučeniny získávané z komet a meteoritů. Europa měla všechny tři.

Europa je zvláštně vypadající měsíc Jupitera s velkým počtem křižujících se linek a neobsahuje skoro žádné krátery. Nabízí se možnost, že Europa může být uvnitř aktivní, což je způsobené slapovým ohříváním, ale více než desetkrát slabším než kupříkladu u měsíce Io.

Galileo pozoroval Europu i ve 20. století

Model nitra Europy ukazuje, že pod vrstvou zmrzlé vody může být do hloubky více než 50 kilometrů oceán. O vnitřní struktuře měsíce jsou informace už od roku 1979, kdy došlo k jeho pozorování sondou s příznačným jménem Galileo.

Poloměr Europy je 1565 km, což není o mnoho méně, než je poloměr našeho Měsíce. Europa má kovové (železo, nikl) jádro, které je obklopeno skalnatým pláštěm. Skalnatá vrstva Europy je střídavě obklopena skořápkou vody v ledové nebo tekuté formě.

Podobná Zemi

Jupiterův měsíc Europa se v určitých ohledech podobá naší planetě, jelikož připomíná ledovou kůru, kterou lze spatřit v Severním moři na Zemi. Viditelné tmavé přímočaré, zakřivené a klínem tvarované pruhy naznačují, že měsíc Europa má ledovou kůru, která byla prudce rozlámána.

Tyto zlomeniny rozbily kůru do desek o velikosti 30 km2. Oblasti mezi deskami jsou vyplněné materiálem, který byl pravděpodobně v rozbředlém stavu znečištěn skalnatými zbytky.

Jestli se však podobá Zemi v tom nejdůležitějším ohledu, a to v existenci života, se teprve ukáže.