Článek
„Ke konci loňského roku činil nejvyšší samostatně vyplácený starobní důchod 249 674 korun měsíčně,“ sdělila mluvčí České správy sociálního zabezpečení Jitka Drmolová.
Příjemci takto mimořádných penzí bývají podle ní vrcholoví manažeři nebo špičkoví odborníci s příjmy v řádu milionů až desítek milionů korun ročně po dlouhá desetiletí. Klíčovou roli přitom hrají příjmy zejména před rokem 2007, kdy ještě neplatilo zastropování vyměřovacího základu.
Jako příklad Drmolová uvedla zaměstnance s ročním příjmem 150 milionů korun. V roce 2007 činil součet jeho odvodů a příspěvků zaměstnavatele na sociální pojištění zhruba 51 milionů. Po zavedení maximálního vyměřovacího základu v roce 2008 by to bylo jen asi 352 tisíc korun – tedy méně než jedno procento původní částky.
„Závist není na místě. Ten odvod na sociálním pojištění byl tak vysoký, že ani s takovým důchodem se to za života nevrátí. Naopak ten člověk přispěl svým odvodem na ještě řadu jiných důchodů,“ uvedl důchodový poradce Martin Kohoutek.
S výpočtem lze počkat
Maximální vyměřovací základ je dnes nastaven na 48násobek průměrné mzdy – pro rok 2026 to je 2 350 416 korun ročně. Z příjmů nad tento limit se sociální pojištění neplatí a do výpočtu budoucí penze se nezahrnují. Systém tak od roku 2008 výrazně omezuje vliv mimořádně vysokých výdělků na výsledný důchod.
Na výši důchodu ale nemají vliv jen příjmy. Lidé si mohou nechat důchod vypočítat nejen při dosažení důchodového věku, ale i později. Takzvaný odložený odchod do penze pak může výslednou částku výrazně navýšit – za každých 90 dní práce navíc po dosažení důchodového věku roste procentní výměra o 1,5 procenta výpočtového základu. U lidí s mimořádně vysokými důchody přitom není výjimkou, že pracovali o pět až deset let déle, než museli.
Historická pravidla výpočtu penzí jsou stejně zásadní. Až do roku 2014 existovaly tři redukční hranice, podle nichž stát při výpočtu důchodu zkracuje vysoké příjmy – přičemž se částečně zohledňovaly i ty nad nejvyšší hranicí. Od roku 2015 fungují jen dvě a k příjmům nad druhou se vůbec nepřihlíží. Čím více tedy člověk vydělával, tím menší část jeho příjmů se do výpočtu promítá.
„Když tedy někdo vydělával hodně a někdo ještě víc, do výpočtu důchodu jim vstoupí shodný osobní vyměřovací základ, který je rovný čtyřnásobku průměrné mzdy,“ vysvětlil Kohoutek. „V současnosti je tak přiznání starobního důchodu ve výši 250 tisíc korun prakticky nemožné,“ dodala Drmolová. Člověk s nadprůměrnou mzdou a 49 odpracovanými lety dnes dosáhne na penzi nejvýš kolem 51 tisíc korun měsíčně.
Roli hrají i valorizace
Výrazný vliv mají i pravidelné valorizace. Penze se v Česku každoročně zvyšují o inflaci a část růstu mezd, přičemž u vysokých důchodů se to v absolutních číslech projeví mnohem výrazněji než u průměrných. Například při letošní valorizaci o 2,6 procenta vzrostla procentní výměra důchodu ve výši 20 tisíc korun o 520 korun měsíčně. U penze 150 tisíc korun to bylo 3900 korun.
„Extrémně vysoké důchody jsou pozůstatkem předchozí právní úpravy. Tehdy limit osobního vyměřovacího základu neexistoval a ještě dříve ani neexistoval maximální roční vyměřovací základ,“ shrnul Kohoutek.
Pokud někdo odcházel do důchodu v roce 2008 a navíc ještě nějakou dobu pracoval – tedy odložil přiznání penze – mohl se podle něj dostat na důchod kolem 140 tisíc korun. „K tomu například v letech 1986 až 2007 stačily roční vyměřovací základy 2,5 až 10 milionů korun. Po valorizacích je to onen čtvrtmilion,“ dodal Kohoutek s tím, že šlo o kombinaci příznivých podmínek, která se dnes opakovat nedá.
Průměrný důchod dosáhl na konci března 21 793 korun. Byl tak o trochu výš než medián, který v té době činil 21 709 korun. Díky rostoucím mzdám a valorizacím přibývá lidí s vyššími penzemi – zatímco v roce 2015 pobíralo více než třicet tisíc korun osm stovek lidí, loni jich bylo přes 82 tisíc. Více než sedmdesátitisícovou penzi pobírá přibližně sto lidí. Nejnižší vyplácený starobní důchod loni činil pouhých 156 korun měsíčně.
