„Co se týče Otce vlasti, blahé paměti císaře a krále Karla IV., nyní tolik obdivovaného a před několika roky pasovaného do role největšího Čecha, což geneticky nebyl a sotva by to o sobě prohlásil, tak je v něm spjato všechno to, co ‚vyspělý', zbožný a vrcholný středověk mohl tehdejší elitě a člověku dopřát,“ vyjádřil se pro Novinky historik a pedagog Zbyněk M. Duda.

Rytíř se vkusem

Čím vším proslul? „Kromě státnosti, víry, zbožnosti a rytířské odvahy jistě i nemalou moudrostí a politicko-diplomatickou prozíravostí, rovněž mimořádným vkusem pro reprezentaci koruny Svaté říše a koruny Svatováclavské, včetně úžasného pochopení pro stavební vzepětí, počínaje katedrálou sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha, přes zvelebení Prahy až po odpočinkový Karlštejn,“ pokračoval.

Karlštejnský poklad se po letech vrátil zpět na hrad

Karlštejn

FOTO: Aneta Lednová, Novinky

Jakožto znalec umění Duda oceňuje Karlovu zásluhu o umění obecně, ať už šlo o malířství, sochařství nebo umělecké řemeslo jako zlatnictví, stříbrnictví, emailérství a ozdobnictví.

Matku už nikdy neviděl

Jako dítě byl Karel IV., tehdy ještě pod rodným jménem Václav, odtržen od své matky Elišky Přemyslovny a internován vlastním otcem Janem Lucemburským na hradě Křivoklátu. Král se totiž obával spiknutí. Karel IV. se s ním usmířil až po mnoha letech.

V šesti letech byl poslán na vychování na francouzský dvůr, kde na počest svého kmotřence Karla IV. Sličného přijal jméno, pod kterým ho známe. Zde se plně vrhl na studium. Jeho vychovatelem byl budoucí papež Kliment IV.

Portrét Karla IV. z tzv. Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi.

Portrét Karla IV. z tzv. Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi

FOTO: Peter Kováč, Právo

Když po sedmi letech Karel IV. opustil francouzský dvůr, povolal ho Jan Lucemburský do severní Itálie hájit zájmy rodu. Mladý kralevic prošel řadou bitev. Po slavném vítězství u San Felice byl v pouhých 16 letech pasován na rytíře.

Čechy našel zpustošené

Po návratu roku 1333, kdy se stal markrabětem moravským, ho čekala práce, což dokládá citace z jeho vlastního životopisu Vita Caroli: „Potom jsme dospěli do Čech, kde jsme nebyli po jedenáct let. Tam jsme shledali, že několik let předtím zemřela naše matka jménem Eliška.

Nenalezli jsme ani otce, ani matku, ani bratra, ani sestry, ani nikoho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako každý jiný Čech. Z boží milosti jsme dovedli mluvit, psát a číst nejen česky, ale i francouzsky, italsky, německy a latinsky tak, že jsme byli mocni oněch jazyků stejně jednoho jako druhého.

FOTO: Dorian Hanuš, Právo

Toto království jsme našli tak zpustošené, že jsme nenašli jediný svobodný hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jiní měšťané. Pražský hrad byl tak zpustošen, pobořen a rozbit, že se od časů krále Otakara II. celý sesul až k zemi.“

Ještě než usedl na český trůn, účastnil se postupně tří křížových výprav proti Litvě, bojoval ve Slezsku, obléhal Krakov, potlačil vzpouru moravských pánů a po boku svého otce málem zahynul v bitvě u Kresčaku v srpnu 1346. Jan Lucemburský, již několik let úplně slepý, však takové štěstí neměl a na bojišti padl.

Otec vlasti

Po své korunovaci římsko-německým králem v listopadu roku 1346 se přes nepřátelské území svrženého císaře Ludvíka Bavorského vrátil v přestrojení za panoše.

Po svém potvrzení českým králem roku 1347 vydal řadu listin tvořících novou koncepci českého státu v Evropě, položil také základy celé řady staveb a institucí nesoucích dodnes jeho jméno.

Ilustrační foto

FOTO: Jaroslav Soukup, Novinky

Skonal v sobotu 29. listopadu 1378 tři hodiny po západu slunce na zápal plic, když byl po pádu z koně upoután na lůžko se zlomenou stehenní kostí. Na vlastní přání bylo jeho tělo převlečeno do prostého roucha františkánských mnichů a 16. prosince uloženo do hrobky v katedrále sv. Víta.

Již nad rakví jej kazatel Vojtěch Jaňkův z Režova označil termínem Otec vlasti. Čechy považoval za centrum svého rodového panství. Díky jeho uvážlivé politice se z rozvráceného království staly prosperující země Koruny české, na čas určující vývoj v celé Evropě.

Karel IV. antisemita?

V roce 2005 se v anketě České televize stal největším Čechem v dějinách. Podle ČT si ho lidé vybrali pro jeho čestnost, odvahu, vůdcovské schopnosti a genialitu. Dle dokumentu německé veřejnoprávní televize ZDF byl však Karel IV. jedním z největších Němců.

V dokumentu je označován jako člověk, který aktivně pronásledoval Židy. Ve svém počínání vůči nim prý postupoval s pragmatickým cynismem: v zemích, kterým přímo vládl, je chránil, jinde je ale ponechával vlastnímu osudu a dokonce svým jednáním přispíval k tomu, že byli zabíjeni. Uplatil své příznivce v Říši tím, že jim Židy vydal napospas, čímž je zbavil dluhů.

Karel IV., od roku 1355 císař Svaté říše římské, je v dokumentu pozitivně hodnocen především v souvislosti s vydáním Zlaté buly v roce 1356, tedy zákona, který kodifikoval rozdělení moci mezi německého krále a kurfiřty. Platil následujících 450 let.

Ano, jsi můj syn

Ač se všemi svými manželkami vycházel velmi dobře, obzvlášť se svou milovanou třetí ženou Annou Svídnickou, matkou mimo jiné následníka Václava IV., všechny čtyři sňatky absolvoval z politických důvodů. Přežila ho jen poslední žena Alžběta (Eliška) Pomořanská, pověstná svou silou. Také její potomek Zikmund se nakonec dočkal českého trůnu.

První žena Blanka z Valois zemřela 1. srpna 1348. V březnu 1349 uzavřel sňatek s Annou Falckou, ta ale zemřela již 2. února 1353. Dne 27. května 1353 se oženil s Annou Svídnickou. S Alžbětou Pomořanskou se oženil 21. května 1363. Měl dvanáct legitimních potomků.

České korunovační klenoty jsou uloženy na Pražském hradě.

České korunovační klenoty jsou uloženy na Pražském hradě.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

V miniseriálu Univerzity Karlovy poodkryl historik Petr Čornej ne úplně známou skutečnost, a to existenci nemanželského syna, ke kterému se císař Karel přihlásil deset měsíců před smrtí. Jmenoval se Guillaume a Karel ho nepochybně zplodil roku 1365, když pobýval v Burgundsku v době korunovace burgundským králem.

Když byl roku 1378 v Paříži, přišla k němu žena s dvanáctiletým synem. Karel bez mrknutí oka uznal otcovství a dokonce se mu snažil do budoucna sehnat finančně výhodný sňatek.

„Zachoval se tak sice jako vzorný otec, ale zároveň to byla poskvrna na jeho mravním profilu. Co se potom stalo s Guillaumem, už bohužel nevíme," uzavřel Čornej.

Jedl vše, co nepocházelo ze země

Petr Čornej se vyjádřil i ke Karlovu jídelníčku. „Císař se stravoval jinak než měšťané, natož sedláci. Jelikož to byl Evropan, měl různé návyky, ale nejvíce byl pravděpodobně pod vlivem německé kuchyně,“ uvedl historik.

„Nevíme, jak se Karel IV. stravoval mimo protokol,“ pokračoval profesor Čornej, „dochoval se však záznam o jeho návštěvě Francie z ledna 1378, kde byl i se synem Václavem. Jeho synovec, francouzský král Karel V., se chtěl před svými hosty pochopitelně předvést.“

Jídelníček se 6. ledna 1378 skládal z několika chodů. První zahrnoval pórkovou polévku, hrachovou kaši, hovězí a skopové maso, husy, ragú z ústřic, kapouny, ragú z pernaté zvěře. Druhým byli pečení cejni, lososi, mořské ryby a pečivo. Třetí chod se skládal z pečených králíků, koláčů se šodó, mandlového mléka, nadívané skopové plece a parmských koláčů. Jako dezert posloužilo kořeněné cukroví, slazené hrušky, jablka a ořechy.

„Co bylo takzvaně blízko bohu, bylo mezi jídly považováno za hodnotnější,“ vysvětluje historik. Zelenina tedy byla nehodnotnou potravinou, natož ta kořenová, jelikož měla blízko k peklu. Létající ptactvo mělo pro strávníky vyšší hodnotu než „popelící se“ drůbež a kachny.

Symbol majestátní velikosti

Z knihy historika Jaroslava Čechury Karel IV. - Na dvojím trůně vyplývá, že jeho obraz byl po staletí vždy částečně zkreslený, obvykle vlivem doby a prostředí.

Letopis Karlova oblíbeného kronikáře Beneše Krabice z Weitmile se totiž dochoval v jediném exempláři. Mnohdy se řešily i zbytečné spory, zda měl raději Čechy, nebo Němce.

FOTO: Jaroslav Soukup, Novinky

Trvalo šest století, než se podařilo Karla objektivně a uceleně představit. Podařilo se to roku 1978 Jiřímu Spěváčkovi v rozsáhlé biografii Karel IV. - Život a dílo.

Rehabilitováni byli i Jan a Zikmund Lucemburští jakožto významní panovníci, pouze u přímého následníka Václava IV., údajně líného opilce, či snad jen frustrovaného melancholika, se vše vyjasnit nepodařilo.

Ne úplně každý krok Karla IV. byl čestný či geniální, přesto toho vykonal mnoho pro následující generace, a jakožto symbol majestátní velikosti a důstojnosti pravděpodobně přetrvá navždy.

„Když to shrneme, na jednoho panovníka a jeho dvorský okruh je to impozantní dědictví, které je snad již jenom srovnatelné s dvorským okruhem rudolfinským,“ doplnil historik Duda.

„V obou případech byla Praha navíc hlavním městem tehdejší Evropy, na to bychom neměli nikdy zapomínat, je to náš hodnotový odkaz pro další generace.“

Co pro vás znamená Karel IV. a co považujete za jeho nejdůležitější odkaz?
Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy
Svět se od dob Karla IV. dramaticky proměnil. Myslím ale, že některé hodnoty a jeho názory jsou nadčasové. Kritická mysl svobodného člověka a svobodné střetávání idejí byly, jsou a zůstanou mocným nástrojem a nejcennější hodnotou naší civilizace. Vždyť bez vědy a vzdělání nelze vyřešit žádný globální problém současného světa.
Nejsilnější je stále živá Karlova myšlenka dát českému národu možnost kvalitního vzdělání.  Věděl, že bez dobrých učitelů a kvalitní univerzity nelze mít vzdělaný národ a kvalitní kulturu. Obklopoval se chytrými a vzdělanými jedinci, pohyboval se nejen v germánské a české kultuře, ale i ve frankofonním prostředí. To vše ho ovlivnilo a pro mě je dávným prototypem Evropana, kterému by se myšlenka Evropské unie líbila.
Kateřina Valachová, ministryně školství
Karel IV. patřil k nejvýznamnějším panovníkům středověku. Věřím, že tomuto českému králi a římskému císaři věnujeme ve škole patřičnou pozornost, neboť se zasloužil o českou vzdělanost. Sám byl inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky.
Založil univerzitu v Praze, postavil Nové Město, Karlův most, Karlštejn. To vše by o něm studenti měli vědět a ještě víc toho představují výstavy na jeho počest.
Jana Černochová, starostka Prahy 2
Karla IV. si vážím proto, že se významně staral o české země a sídelní město Prahu, přesto nezapomínal vnímat vše v širokých souvislostech. Evropu viděl jako celek, byl v pravém slova smyslu evropským panovníkem. Upřednostňoval diplomacii před válkami, ale nebál se ani tvrdého postupu, když chtěl prosadit a bránit principy, jimž věřil.
Imponuje mi, jak se uměl poučit z chyb minulosti a předvídat problémy budoucnosti. Není klišé, že je považován za Otce vlasti. I proto oslavujeme různými projekty jeho výročí.
Jaroslav Šonka, politolog a publicista
Karel IV. musí dodnes zápasit s řadou předsudečných názorů. Třeba že je největší Čech. V zemi, kde dnes panuje důrazný šovinismus, bychom si měli uvědomit, že jeho císařské ambice se týkaly jakési „světovlády“ či dědictví říše římské. Nešlo jen o českou myšlenkovou linii.
Zajímavý byl jeho antisemitismus. Spojenci z věží kostela Sv. Vavřince v Norimberku vybombardovali židovské náhrobní kameny, přitom panovníci Židům slíbili, že se s jejich zesnulými pohybovat nebude. Za vlády Karla IV. došlo ke značným masakrům židovského obyvatelstva, ale hlavně také k záborům majetku.
Největšímu Čechovi se ke konci vlády Češi už tak nelíbili, začal si budovat novou rezidenci v Tangermünde na Labi. To bylo vizionářské rozhodnutí - řeka, která byla splavná až do tehdy už velmi důležitého přístavu Hamburk.
Z jeho víry by si ale měli současní „obránci křesťanské Evropy“ vzít příklad. Ať si přečtou, jak dlouho se modlíval. Šlo o velkou osobnost, ale nelze jím mastit národní šovinismus.
Markéta Wernerová, politička a jednatelka Karlovarských bahenních lázní
Největší odkaz je pro mě založení vysokého učení, protože po zajištění základních lidských potřeb (jídlo, obydlí) je to to nejdůležitější, co může národ mít. Jen v poznání je další rozvoj.
Karel IV. také založil Karlovy Vary jako lázeňské město. U horkých pramenů byla již dříve osada, ale on místu dodal význam a udělil mu výsady a městská práva.
Darina Vymětalíková, moderátorka a reportérka
Nejtrvanlivější odkaz Karla IV. už 700 let odolává všem politickým, historickým a dokonce i povětrnostním proměnám. Jde o monumentální stavby v Praze i mimo ni, které vznikly za jeho vlády.
Jeho výjimečnost vidím v tom, že pochopil to, co některým z nás bohužel nedošlo dodnes - že nestačí hrát si na vlastním písečku a doufat, že nás nesmete nic zvenčí. Snažil se o jednotu evropských národů a o smír diplomatickou cestou. Klobouk dolů a uctivá poklona.
Nelson Villarroel, student Právnické fakulty UK
Karla IV. chápu především jako nebývale obratného celoevropsky smýšlejícího politika, kterému se podařilo vtisknout do světa patrnou českou stopu. Jako Pražan ho vnímám jako zvelebitele Prahy, kterému dodnes vděčím za příval turistů a za kýčovitost fotografií svého rodiště. Jako student Univerzity Karlovy ho s oblibou proklínám o zkouškovém období.
Michaela Ševčíková, ekonomka
Karel IV. byl především na svou dobu panovník mimořádně vzdělaný. Odkaz tohoto Lucemburka pro nás Čechy v současné době vidím v celoevropské politice, kterou naplňoval. České země se totiž za jeho panování staly součástí a centrem Svaté říše římské, která integrovala středoevropský prostor od severní Itálie až po Rýn a řeku Moravu. Z toho naše území a jeho obyvatelé těžili politicky, prestižně, ale především kulturně. Zejména tyto kulturní kořeny z éry Karla IV. na českém trůně nás obohacují dodnes.