„V celé jihovýchodní Asii, od Indie až po Sulavésii, žijí různé druhy loskutáků. Tím největším a s největší schopností se naučit mluvit byl právě loskuták niaský,“ říká vedoucí výzkumné skupiny Tomáš Ouhel.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Hlavní příčinou toho, proč tento nádherný černý pták se žlutočerveným zdobením zmizel z přírody, byla paradoxně jeho schopnost krásně zpívat, třeba i indonéskou hymnu, a napodobovat lidskou řeč. Umí se naučit až 10 různých frází. Toto nadání z něj učinilo velmi rozšířeného obyvatele klecí v domácnostech indonéských obyvatel.

„Vedlo to až k pověře, kdy mnohé matky vařily z těchto loskutáků polévku a tu pak podávaly svým dětem postiženým problémy s mluvením či vadou řeči,“ uvedl ­Ouhel.

Loskuták niaský

Loskuták niaský

FOTO: Zoo Liberec

Původně se čeští zoologové vypravili do Tichomoří s cílem zmapovat anatomické rozdíly a odlišnosti v DNA loskutáků rodu Gracula. „Díky tomu bude možné kriticky ohrožené druhy množit a pak vypouštět do přírody. A nedojde ke křížení druhů,“ řekla Tereza Švejcarová, studentka České zemědělské univerzity, která se projektu účastní v rámci diplomové práce.

Přilétali za ptákem v kleci

Poprvé se do této oblasti vypravila před třemi lety, kdy pomáhala na Sumatře postavit výzkumné centrum. Letos se vrátila už jako diplomantka.

„Začali jsme objíždět jednotlivé ostrovy, až jsme se dostali na Nias, ostrov o rozloze 140 krát 40 kilometrů. Jezdili jsme po vesnicích a navštěvovali domácnosti, které mají loskutáky. A jeden z majitelů nás překvapil, když říkal, že určitě v přírodě tyto ptáci žijí, protože za tím jeho v kleci dva niaští loskutáci přilétají každý den a komunikují s ním,“ vzpomíná na chvíli objevu Tereza Švejcarová.

„Vůbec jsme tomu nevěřili, ale najednou se objevili. A za chvíli jel kolem i mladík, který prý tohoto loskutáka muži před několika lety prodal, když ho vybral z hnízda,“ doplnil Tomáš Ouhel. Vědci se domnívají, že jde o rodiče a jejich potomka.

Když fotbal chrání přírodu

Populace loskutáků na jihu ­Nia­su může čítat jen několik málo jedinců, a proto je nezbytné začít s její ochranou okamžitě. Jinak nemají šanci na přežití. „Už nyní tu jsou instalovány cedule informující o významu tohoto živočicha. A upozorňují, že jeho odchytem se každý vystavuje trestu pěti let vězení a pokutě až 200 tisíc,“ prozradil Tomáš Ouhel s tím, že v plánu je vyhlášení ptačí rezervace, v budoucnu snad i národního parku.

„Bude důležité sem dostat pozorovatele ptáků. To je zvláštní skupina lidí, hodně Angličané, Australané, kteří jezdí s knížečkou a zapisují si druhy ptáků, které spatří. I díky nim můžeme přemluvit místní chytače ptáků, aby je nechytali, ale hlídali. A příjem budou mít z toho, že někoho provedou po okolí,“ řekl Ouhel.

Cestou k osvětě mezi členy místního kmene Bataků může být i sport. Mají velice rádi fotbal, proto pro ně ochránci přírody uspořádali utkání. A jeho součástí byla malá přednáška o tom, proč loskutáka chránit.

„Stále věřím, že v jeho vnitrozemí ještě nějací divocí loskutáci tohoto druhu žijí,“ nevzdává se optimismu Švejcarová.  „Ale rozhodně to nebude udržitelná populace. K přežití je potřeba aspoň 15 hnízdních párů. Tolik bychom zřejmě nenasčítali ani v přírodě, ani mezi lidmi. Těch je do deseti,“ řekl Ouhel. Důležité je podle něho získat genetickou informaci druhu a případné množení s některými druhy, jejichž genová rozdílnost bude minimální.