Hlavní obsah
Vstupní brána Foto: Vratislav Konečný

Zřícenina Lichnice je kamennou královnou Železných hor

V rovině pohozené tyčí se kousek za Čáslaví Železné hory. Nad Třemošnicí na skalnatém ostrohu vrchům dominuje ruina kdysi rozsáhlého ronoveckého hradu Lichnice. Pevnost byla dobře bránitelná, o tom se přesvědčili i husité, když se rok snažili ztéci hradby. Jenže to se ve válce nikam nespěchalo.

Vstupní brána Foto: Vratislav Konečný
Zřícenina Lichnice je kamennou královnou Železných hor

Když bylo v okolí co plundrovat, rozložil se u hradeb tábor a rabovalo se po vsích.

Je tu světlo, bude to Lichtenburk

Lichnice neboli Lichtenburk i Světlice zvaná dostala údajně jméno za Ronovce Lidoslava. Jak se jmenovala předtím, není (mi) známo. Na hrad, postavený kolem roku 1250, měl zabloudit kterýsi kníže odněkud z Hor Kutných, jenž lovil se svou družinou kance. Štětináč zachrochtal, družina se rozprchla, a vedoucí výpravy byl najednou sám.

Noc padala, slavík tloukl, kníže už málem špačky, když tu světlo v houštinách. Buchy na vrata, vpuštěn byl a ubytován. Ronovci, svému zachránci, doporučil pojmenovat hrad Lichtenburk, a Ronovec, že by si mohl říkat Světlický – licht – německy světlo. Za vlasy přitažené, ale dobře se to poslouchá. Jenže Lichtenburk bylo ve středověku oblíbené jméno, hrad asi na výběžku zářil do dálky. Lichnice se hradu začalo říkat až v 16. století.

Husité hrad rok obléhali

Pevnost za Lucemburků to byla královská, tedy nezcizitelná, ale Lucemburk Jan toho moc nedbal, ani jeho synek, Karel IV., který dokonce vydal listinu o nezastavitelnosti hradů a královských měst.

Jenže když kase teče do bot, listina jsou jen písmena na papíře. Roku 1377 byl dokonce věnným hradem českých královen. Hynek Krušina psaný z Lichtenburku hrad získal v roce 1421, o sedm let později ho oblehli východočeští husité, tábořili tu táboři rok. Tedy v té době sirotci, Žižka byl po smrti.

Zbořit ho nechal Ferdinand II.

Z Lichnice je nádherný výhled do kraje, v malém muzeu se dozvíte historii, vykopávkách a záchraně hradu, na niž se stále pokračuje. Hrad měl možná dvě věže, jistá je jedna, co stálo na nádvoří, se neví.

Určitě hrad měl studnu, do sklepení můžete nahlédnout, ale moc toho nevykoukáte. Lichnici pozvedl Mikuláš mladší Trčka z Lípy, dále rod Robmhápů ze Suché, hodně si pomohli po Bílé hoře, ale i před ní byli znamenitou českou šlechtou. Za jejich panování Lichnice vyhořela, císař Ferdinand II. tu nejprve usídlil vojsko, to si poválčilo se Švédy.

Po nějaké době, v roce 1646, nechal Habsburk hrad pobořit, aby nebyl sídlem protihabsburského odporu. Z pyšné gotické pevnosti zůstala ruina, ale působivá jako královna.

Nešťastná Milada, šípem střelená

Z vyhlídky na okraji ruiny uvidíte Dívčí skálu nad Lovětínskou roklí, k níž se váže pověst o kruté panně Miladě, dceři majitele hradu. Na skále za bouře zahynul její otec a Milada se zařekla, že se nevdá za jiného, než toho, kdo se s koněm na skále třikrát otočí. Nápadníci umírali se sraženým vazem, až rytíř s podkovami pobitými diamanty proti skluzu to dokázal. Ale Miladu nechtěl, zastřelil ji z luku. Údajně to byl bratr jednoho ze zabivších se.

Na Lichnici se odehrává přes sezónu řada kulturních akcí, velké prostranství k tomu přímo vybízí. Hrad je branou k Sečské přehradě i vnitrozemí krásných Železných hor.

V Třemošnici najdete náramnou technickou památku - Berlovu vápenku.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků