Článek
Denně kolem 19. hodiny teď usedáte na balkoně bytu ke klavíru a hrajete „pro všechny lidi na světě“, jak sám uvádíte. Koncerty přenášíte živě prostřednictvím facebooku do éteru. Kdy vás to napadlo?
Uvádím se jako Robert Ferenc. Ahoj, všem přátelům, kteří mě sledují spolu s mou tetou a bráškou!
Viděl jsem hraní v Itálii, kde lidé ze svých balkonů hrají nebo zpívají v těchto zlých dnech, proto jsem chtěl také udělat radost lidem jak tady, tak přes živé vysílání.
Těší vás potlesk na dálku - jaké jsou ohlasy posluchačů venku pod balkonem a těch na sociální síti?
Co se týká potlesku venku, tak mi moc dobře nedělá. Je mi to trapné a pak se chci stočit do klubíčka. Ale je to krásné moc krásné, když lidé se přijdou sami podívat pod balkon.
Co se týká počtu lidi na sítích, tak ta čísla jsou ohromná. Pro mě až neskutečná. Že se jim to líbí a že mě chtějí pořád vidět a poslouchat. Také komentáře od všech lidí jsou krásné.
Máte přehled, kolik lidí vás sleduje a jsou i ze zahraničí?
Přehled zas takový nemám, ale posledních pár dní mě sleduje minimálně 600 lidí on-line (pozn.: v neděli 12. dubna to bylo až 1300). Počty zhlédnutí jsou astronomické. Ano, v zahraničí mě také sledují a je jich vážně hodně z mnoha koutů světa, a to je můj cíl, můj sen. Aby nás vidělo co nejvíce lidí na světě!
Připravujete si program na každý večer, nebo často přijde skladba podle nálady?
Občas si napíšu na papírek dvě tři písně, které někdo chtěl. Jinak já se nikdy nepřipravuji, vše je momentální, a tak je to i s mými improvizacemi - jsou náhodně zvolené a zahrané (úsměv). Přemýšlím během hraní, jak dál rozvinout danou melodií atd.
Těšíte se, až vám situace umožní opustit balkon - komu zahrajete jako prvnímu?
Rád bych po skončení špatné situace zahrál lidem v nemocnici, lidem v domově důchodců. To bych si přál, aby to vyšlo.
Co vás přivedlo právě ke klavíru?
Není to co, ale spíš kdo. Já děkuji dětskému domovu, kde mě k tomu vedly vychovatelky už od 5 let. Jsem pyšný na to, že jsem byl v dětském domově. Dále mohu poděkovat dnům, které jsem strávil v psychiatrické léčebně. Měl jsem špatné myšlenky a pud sebepoškozování, ale tam jsem začal v hlavě skládat hudbu. Nebo ulice, kde jsem byl vážně hodně dlouho. Tam vznikly skladby, které jsou na mém prvním albu First.
Máte své hudební sny?
Hudební sny má každý muzikant, takže i já samozřejmě (úsměv). Rád bych hrál koncerty pro ty, kterým se má hudba líbí. Rád bych nadále skládal hudbu, kterou bych mohl nahrát na další CD. Nechci být slavný, ale chci pomáhat lidem díky hudbě.