Hlavní obsah
Nástroj z roku 1872 v kostele sv. Prokopa v Přepychách nyní doslova září. Foto: Zdeňka Seidelová (archiv)

V Přepychách se podařilo uskutečnit projekt v rámci poměrů u nás výjimečný a neopakovatelný

V pondělí 27. listopadu proběhla v kostele sv. Prokopa v Přepychách kolaudace varhan, které prošly v uplynulých dvou letech celkovou obnovou. Zúčastnili se jí diecézní organolog Václav Uhlíř, starostka obce Zdeňka Seidelová, varhanář Ivan Bok, děkan Augustin Slaninka a Vladimír Paseka z farní rady.

Nástroj z roku 1872 v kostele sv. Prokopa v Přepychách nyní doslova září. Foto: Zdeňka Seidelová (archiv)
V Přepychách se podařilo uskutečnit projekt v rámci poměrů u nás výjimečný a neopakovatelný

Kolaudací vyvrcholilo úsilí mnoha lidí, kteří se do projektu zapojili, i těch, kteří ho celou dobu podle svých možností podporovali. Připomeňme, že v čele týmu stála Zdeňka Seidelová, starostka obce, ruku k dílu přiložili zaměstnanci obce, členové kulturní komise, spolek PROVARHANY s jeho předsedou Pavlem Svobodou, také zástupci farnosti a děkanství. Restaurování nástroje bylo svěřeno varhanáři Ivanu Bokovi z Krnova.

Odměnou pro všechny se stane především fakt, že se podařilo pro další generace uchovat odkaz předků a zachránit nástroj rychnovského varhanáře Amanda Hanische, že varhany budou sloužit nejen věřícím, ale i při kulturních akcích a koncertech.

Pohled na nástroj znovu zářící novotou patří opravdu k neopakovatelným. Nutno dodat, že členové spolku PROVARHANY ho už zažili v případě varhan v Husově sboru v Dobrušce.

V zápise z kolaudace diecézní organolog Václav Uhlíř uvedl: „Po prohlídce a zvukovém předvedení přítomní konstatovali, že práce byla provedena v souladu s restaurátorským záměrem a cenovou nabídkou. Po řemeslné stránce bylo vše zpracováno velmi precizně.”

V další části se konstatuje: „Díky pečlivému restaurování všech mechanických částí má tónová i rejstříková traktura precizní a tichý chod. Chod tónové traktury je navíc obdivuhodně lehký, což nebývá u nástrojů tohoto typu zcela běžné. Jednotlivé rejstříkové řady jsou vzorně naintonovány a umožňují širokou paletu barevných kombinací. Ladění nástroje je bezchybné.”

V podobném duchu se zápis zmiňuje také o vzduchové soustavě, především o trojici klínových měchů na půdě kostela. V neposlední řadě je pak oceněna ukázkově restaurovaná varhanní skříň, které se vrátila původní povrchová úprava.

Václav Uhlíř zároveň v protokolu zdůrazňuje: „Velký dík patří varhanáři Ivanu Bokovi, jeho kolegům a spolupracovníkům, ale i paní starostce Zdeňce Seidelové, která celou akci finančně zabezpečila. Díky její neúnavné aktivitě se podařilo shromáždit nemalé finanční prostředky z krajské dotace, obecního rozpočtu, farnosti, od sponzorů, adoptováním píšťal, benefičními koncerty atd. Poděkování patří i spolku PROVARHANY a jeho předsedovi, varhaníkovi Pavlu Svobodovi, který celý projekt inicioval.”

Dík patří samozřejmě všem dárcům, jež přispěli dobrovolným vstupným na benefičních koncertech i těm, co si adoptovali některou z varhanních píšťal, stejně jako všem umělcům a studentům, kteří svým vystoupením projekt podpořili.   

Za tým provádějící práce se následně vyjádřil Ivan Bok takto: „Chtěl bych poděkovat za veškerou podporu v průběhu posledních více než dvou let. Myslím, že se podařilo uskutečnit projekt v rámci poměrů u nás výjimečný a neopakovatelný.”

Dále uvedl, že se podařilo opravit nástroj solidního stavitele: „Ostatní dvoumanuálové nástroje Amadea Hanische na restaurování teprve čekají, takže šlo svého druhu o pilotní projekt. Podařilo se to z větší části za prostředky získané sbírkou a díky kulturním akcím na to navázaným došlo k výraznému obohacení života v Přepychách nejen v rovině kulturní, ale i sociální a duchovní.”

A na úplný závěr dodal: „Jsme rádi, že jsme mohli u toho být.”

V tom se s varhanářem z Krnova jistě shodují i ostatní.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků