Článek
Další na kovových chytech mostu, na lištách luceren. U Pomuka smazávají atraktivitu místa, které se stalo pro mnoho lidí poutním. Světcův reliéf zrovna jako kříž pod ním jsou dozlatova vyleštěny tisícovkami rukou, které návštěvníci přikládají. Levou na kříž, pravou na tělo. Průvodci turistům z celého světa vykládají stále dokola legendu o královnině nepohodlném zpovědníkovi, Johánek je ale v těžké kladbě kladek.
Sníh dodává Praze zvláštní kouzlo, tedy pokud nemáte břečku z roztátého v botách nebo se nekloužete po neupravené komunikaci. Ale na mostě, Kampě, Petříně, Stromovce či Vypichu, zrovna jako na okrajových sídlištích, kde se konečně děti mohou vyřádit, je to jiné.
U Staroměstské Mostecké věže vás odchytávají černé tváře v bílých uniformách a nabízejí vám lodní projížďku pražskou Kampou, vypadá to jak na americkém Jihu. Ač zima, přesto prodavači obrázků a suvenýrů mrznou s osamělými muzikanty, hráč na skleničky je obzvlášť otužilý, a jsou i tací, kteří se dávají portrétovat. Ač zima, je tu krásně, i "stříbropěnná" Vltava je v tomto čase stále poetická.
Za procházku to rozhodně stojí, ale kladky si sebou neberte.