Hlavní obsah
Historii připomíná nápis v mramor vtesaný. Foto: Stanislava Dvořáková

Tisíce květů, tisíce světel a tisíce vzpomínek naplnily dušičkový den

Ve dnech na přelomu října a listopadu se tradičním cílem návštěvy stává hřbitov v Ústí nad Orlicí. Přicházejí sem obyvatelé města i příbuzní ze všech koutů České republiky, aby vzpomínkou uctili památku svých blízkých, přátel a známých.

Historii připomíná nápis v mramor vtesaný. Foto: Stanislava Dvořáková
Tisíce květů, tisíce světel a tisíce vzpomínek naplnily dušičkový den

Poslední paprsky babího léta se prodraly nastupující ranní mlhou, aby pomohly ve středu 2. listopadu vytvořit pravou atmosféru svátečního dne, v kterém se setkává svět živých s tajemným světem vzpomínek na ty, kteří již nejsou na tomto světě.

Svátek Dušiček, který je dán samotnou zákonitostí přírody podmíněnou existencí vzniku a konce života, přivádí tisíce příslušníků živé generace do míst, kde se mohou vrátit do šťastných dob minulých let. Dary v podobě květů otupí hroty bolesti a věčné světlo obklopující záře přináší pocit smíření s nutným osudem.

Vzpomínky pak návštěvníky vrací do dob dávno minulých i nedávné současnosti. Pietní ticho narušené trylkem ptáčka, který si postavil hnízdo nad pomníkem Jana Ludevíta Lukese připomněl 110. výročí úmrtí slavného českého pěvce. I další mramorové desky jsou dokladem dávných životů i historie města.

130. výročí narozenin lze číst u jmen Antonín Malátek, skladatel, hudebník, varhaník, Prof. ThDr. PhDr. Josef Cibulka, historik umění a archeolog evropského formátu, MUDr. Neklan Velebil, účastník vzpoury v Boce Kotorské, či Adolf Jandera, zakladatel textilní továrny Na Mlejnku.

Najdou se i zapomenuté hroby, o jejichž výzdobu se postarala sama příroda. Zde darem je pouhá tklivá vzpomínka a zažehnutý kahánek náhodného dárce.

Jsou však místa, kde ještě nestačily zaschnout slzy na mramorové desce, a příbuzní se nedokázali smířit s odchodem milované osoby. Památka pak zůstává trvale vryta v paměti, i když nejsou zemřelí nositeli významného jména, avšak přinesli druhým hodně radosti.

Jakoby vzdálený zvuk křídlovky pochodující ústecké dechovky připomíná jméno Václav Kunert, písmomalíř, jehož smějící se tvářičky na vařečkách zdobí leckteré kuchyně bývalých pracovnic Perly, nebo figurky kočiček na poličkách učňovského dorostu. Jedinou útěchou je skutečnost, že odchod do světa věčného klidu byl vykoupením z těžké nemoci.

Jsou však i případy, kdy nečekané ukončení života přišlo dříve, než všechen elán, energie a optimismus byl rozdán. Místo odpočinku potom zůstává v rodině, na milované zahradě, i když trvalá vzpomínka také patří do těchto míst.

Tak se musel Český červený kříž rozloučit se svojí dlouholetou členkou Libuší Preclíkovou a její bezpočetnou dobrovolnou činností, která bude dlouho chybět. Výrazem poděkování a pomyslným pomníčkem zůstalo nejvyšší ocenění udělované ČČK - Medaile Alice Masarykové.

Sváteční den bude ukončen v 19.30 hodin večerní společnou modlitbou Římskokatolické farnosti - děkanství Ústí nad Orlicí za všechny zemřelé, kteří na městském hřbitově odpočívají u kříže "Dokonáno jest".

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků