Hlavní obsah
Jdeme tiše a bez jediného slůvka... Foto: Jana Melicharová

Studenti z dobrušské střední školy se podívali do Osvětimi a do Březinky

Studenti ze Střední školy – Podorlické vzdělávací centrum z Dobrušky se v září vydali na druhý výlet, tentokrát do koncentračního tábora Osvětim a Březinka.

Jdeme tiše a bez jediného slůvka... Foto: Jana Melicharová
Studenti z dobrušské střední školy se podívali do Osvětimi a do Březinky

V minulém týdnu opět na den ztichly chodby Střední školy – Podorlické vzdělávací centrum z Dobrušky. Tentokrát se 40 studentů vydalo na dlouhou cestu do polské Osvětimi a přilehlé Březinky.

Jejich cílem stal snad nejkrutější koncentrační tábor známý v celém světě, a to Osvětim a přilehlá Březinka. Tady z nich nikdo vůbec nezapochyboval o tom, že nacismus byl tou nejodpornější ideologií v dějinách lidstva.

Tiše a bez jediného slůvka všichni procházeli místy, kde na každém kroku kdysi dávno číhala smrt. Nahlédli do pecí krematoria, kde už naštěstí nehořel oheň. Míjeli „umývárnu“, kde už ze sprch necítili plyn. Viděli, kolik místa zaberou dvě tuny lidských vlasů. Procházeli chodbou, kde byli obklopeni 85 000 páry bot. Nahlédli do šálku od kávy, ze kterého už se nikdo nenapije. Šli po cestě, kterou sami zdejší vězni nazvali „cestou smrti“ a která pro ně neměla konec, na kterém by se mohli otočit a vrátit…

„Hned po příjezdu na parkoviště vnímáte tu zvláštní atmosféru tohoto místa. Při vstupu do Osvětimi si uvědomíte, že na tom samém místě stáli lidé, kteří šli na jistou smrt. Nebylo pro mě vůbec lehké být tam a myslet na to, že jsme opravdu na místě, kde se odehrály takové hrůzy. Na začátku jsme procházeli obytnými bloky, kde žili na malém prostoru stovky vězňů. Už to pro mě nebyla příjemná podívaná. Představa toho, že žili v tak otřesných podmínkách, vytržení z vlastních domovů a známého prostředí...Ta největší hrůza ale přišla, když jsme viděli skoro dvě tuny lidských vlasů, všechno jejich nádobí, hromady bot, dětské oblečení a kufry…Opravdu silný zážitek! Nikdy na tohle místo nezapomenu. Nemůžu totiž zapomenout na tak důležitou součást historie, na takovou krutost, kterou vymysleli sami lidé…“, popsala svoje zážitky z Osvětimi Míša Dušková ze 4. ročníku.

Ve chvíli, kdy studenti opouštěli toto tak smutné a zároveň tak kruté místo, tak si všichni uvědomili, jaké mají štěstí, že se mohou vrátit domů do Dobrušky do své Střední školy - Podorlické vzdělávací centrum.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků