Hlavní obsah

Proměny krajiny za posledních 800 let představila přednáška v orlickoústecké knihovně

Novinky, Stanislava Dvořáková

V Městské knihovně v Ústí nad Orlicí pokračovala ve středu 15. února Akademie volného času 2017 druhou přednáškou volně navazující na Tajemný pseudokras minulého roku, tentokrát zabývající se vztahem člověka, přírody a kultury.

Foto: Stanislava Dvořáková

Ve středu 15.února cyklus Akademie volného času přinesl další zajímavou přednášku o přírodě.

Článek

V současné době technického rozvoje je stále více pokládána otázka, jak člověk v dávné době vlastně žil, jak se podílelo prostředí na jeho existenci či jak on ovlivňoval okolní přírodu.

Na všechny tyto dotazy z pohledu změn v samotné přírodě a vzájemného vlivu rozvoje lidské společnosti až po pojetí přínosu a sounáležitosti kulturního spojení přinesla odpověď přednáška Mgr. Pavla Holáska, pedagoga ústeckého gymnázia.

Vedle četných diapozitivů doprovázejících jeho výklad to byla i ukázka z monografie autorů Jiřího Sádla a Petra Pokorného Krajina a revoluce.

Na pozadí bájného příchodu praotce Čecha, podle děkana a kronikáře Kosmy, vzniká v letech 644 - 661 nynější území, tehdy zvané Bohemia. Dále pak byla přednáška věnována vztahu člověka a krajiny za posledních 800 let, kdy krajina se postupně stává výtvorem člověka a nakonec dilema příroda versus kultura přechází v ideál spolupráce.

Je představena proměna divokého vzhledu krajiny a typy postupu odlesňování a nástup člověka - zemědělce. Vrcholný středověk pak přináší kolonizaci dosud neobydlených oblastí, kdy s uvedením praktických příkladů vznikají tvrze, hrady, osady - např. Lanšperk a Lanškroun.

Změny vychází i ze samotných proměn krajiny, kdy z důsledku eroze a splachů povrchových vrstev do údolí vznikají lužní lesy a močály. Příroda je záměrně využívána, stromy jsou káceny z důvodu potřeby paliva, rozvíjí se rybnikářství, obdělávaná půda má konkrétní vlastníky, vznikají centra středověkých měst.

Přes problémy tohoto života - koncentrace lidí, rozvoj řemesel, šíření nemocí, nedodržování hygieny dochází za vlády Karla IV. navíc k ochlazování, tzv. malé době ledové.

Práh raného novověku je poslední fází odlesňování, kdy se kácí nejen pro potřebu dřeva, ale i umožnění pohledu do dálky. Od renezance lidé přetvářejí krajinu na estetickou, přehlednou a ovladatelnou.

S novověkem nastupuje organizované lesnictví s danou hierarchií stromů v geometrickém uspořádání. V baroku je navyšována snaha ovládat krajinu k estetice i užitku. Stromy poskytují stín i ovoce, vznikají poutní místa.

Obraz krajiny první poloviny 19. století je dán jako venkovská idyla. Kvetoucí louky a malá políčka bez stromů. Podstatné změny přináší vliv průmyslové revoluce. Negativní zásahy do krajiny jsou počátkem současných problémů včetně povodní.

Charakter krajiny je dán rozvojem industrializace ve všech oborech lidské činnosti, kdy přibývá oblastí, které nikomu nepatří a mění se v novou divočinu. Vedle národních parků s návratem k původnímu obrazu přírody vzniká nový fenomén krásy, a to nespoutanost a divokost. To vše přináší zájem o tradiční řemesla a dovednosti doplněný šetrnou turistikou.

Závěr přednášky tak vrátil posluchače do současné doby a  k pochopení všech kladů a záporů, které přináší.

Reklama

Výběr článků

Načítám