Článek
O lesním hospodaření v prostoru mezi Velkým Osekem a Libicí se dochovala řada historických údajů. Ty dokládají dlouhodobou existenci lesů v tomto území, ale také jejich výrazné ovlivňování lidskou činností, které podstatně změnilo jejich charakter. Na mapě z druhé poloviny 18. století sahá lužní les od Předhradí až po Poděbrady, a to na obou březích Labe. Ještě v roce 1882 napsal František Řivnáč ve svém Průvodci po království Českém, že na jaře tu bývají hony na tetřívky a sluky.
V roce 1985 byl Libický luh zařazen do kategorie chráněných přírodních výtvorů; na seznam národních přírodních rezervací byl převeden v roce 1992.
Ve slepých labských ramenech se vyskytují vzácné vodní rostliny – růžkatec ostnitý či žebratka bahenní, leknín bělostný, v okolí tůní a potoka Bačovka nacházíme rostliny podivuhodných názvů, například rozrazil dlouholistý, jarva žilnatá, srpice barvířská, křivatec žlutý, pižmovka mošusová. Celkem dvě desítky rostlin jsou na Červeném seznamu ohrožených druhů ČR. Roku 1978 zde byl popsán nový endemitní druh – kruštík polabský.
Nyní v době časného jara zde najdete souvislé porosty sasanek, orsejů, fialek, dymnivek či jaterníků.
Velkou rozmanitostí se vyznačuje i fauna, bylo zde zaznamenáno asi 700 druhů velkých motýlů. Z evropsky významných druhů brouků je to páchník hnědý či roháč obecný. Ve vodě žijí četní ohrožení vodní korýši (žábronožka sněžní a listonoh jarní), měkkýši a obojživelníci, hnízdí zde také řada ptáků, mezi nimi i chráněný čáp černý.
Když se brzy na jaře v rozkvetlém lese pozorně zadíváte do tůněk a uvidíte desítky žábronožek či listonohů, jako byste se vrátili do prvohor. Jejich podobnost s trilobity je až zarážející.
Jedna z tůní.
Violka vonná.
Čáp černý.