Hlavní obsah

Na naší práci je nejhezčí setkání s lidmi, říká slovenský rozhlasový redaktor Martin Jurčo

Novinky, Robert Rohál

Jedním ze slovenských rozhlasových redaktorů je PhDr. Martin Jurčo, který i v době karantény pracuje v domácím prostředí. Právě doma chystá své hudební pořady, připravuje rozhovory a pro příští období chystá další příspěvky s českými umělci.

Foto: archiv Martin Jurčo

Redaktor Martin Jurčo ve studiu.

Článek

Protože působíte jako redaktor Rozhlasu a televízie Slovenska – Rádia Regina, nelze se nezeptat, jak se vám pracuje v karanténě?

Mnohé zbylo ještě v březnu v zásuvkách a po krátkém čase jsme se naučili připravovat rozhovor přes všechny ty moderní vymoženosti. Tak vznikla řada materiálů, aniž bychom se s někým setkali. Takže moje práce mě aktuálně spíš ukotvila doma při počítači s nahrávací aparaturou. Část našeho vysílání nahradily reprízy různých hodinových hudebně-slovních relací, kde jsem oprášil to, co jsem připravil v posledních pěti letech.

Co všechno obnáší vaše redaktorská práce?

Kromě kultury a historického kalendária připravuji taky témata z Trnavského kraje - a například i z oblasti zemědělství. Mou doménou je však hudba, při které můžu využít náš bohatý hudební a zvukový archiv rozhlasu, ale i televize. Takže připravuji relaci Bez slov, pak rozhovory s hudebníky a rubriku Staromódne spomienky, krátké povídání s dvěma písničkami z archivu.

Když jsem působil třiadvacet let v novinách, setkal jsem se za tu dobu s mnoha zajímavými lidmi. Vy to máte asi obdobné…

Na práci jsou nejhezčí setkání s lidmi. Nejen ta všední, kterých jsou mraky, ale hlavně ta slavnostnější. To je výhoda práce novináře. Také jsem se dostal například do zákulisí divadel, nahrával reportáž o výrobě loutek, byl mezi Slováky v bývalé Jugoslávii, viděl Oděské katakomby, setkal jsem se s českými a slovenskými zpěváky a hudebníky.

Sledujete i českou hudební scénu? Setkáváte se s českými zpěváky či hudebníky?

Díky spolupráci s Českým rozhlasem - a i jeho regionálními studii - jich bylo hodně, vzpomenu Marii Rottrovou nebo Karla Gotta. V lednu jsem stihl ještě několik setkání v Praze, například s Kaméliemi nebo se Zdenkou Lorencovou. Mnohých z nich se ptám, pochopitelně, hlavně na Slovensko a Bratislavskou lyru. Plánované jsou i setkání se zpěvačkami Alenou Tichou a Marcelou Královou.

Nedávno jste oslavili třísté výročí seriálu orchestrální hudby Bez slov…

Seriál se věnuje instrumentální hudbě našich orchestrů. Je to hudba našich těles jako byly nebo i jsou TOČR v Bratislavě i Praze, Orchestr Gustava Broma, rozhlasové orchestry z Brna a Ostravy. A k tomu jsou rozhovory. Ani jsme původně nepředpokládali, že taková „výplňková“ relace bude mít takový ohlas. Píšou nám z Česka i Slovenska, a dokonce i z Londýna. Souběžně s naší relací probíhá i digitalizace klasických magnetofonových pásů. Těch z rozhlasové fonotéky, které bylo přepsáno díky naší relaci, je přes čtyři tisíce.

Reklama

Výběr článků

Načítám