Hlavní obsah

Na dotyk sochy Jana Nepomuckého stojí návštěvníci Karlova mostu fronty

Novinky, Vratislav Konečný

Jako po dvouproudové dálnici proudí po Karlově mostě spojujícím pražské břehy davy lidí. Fascinuje je panorama Hradčan a Petřína, lodě na Vltavě. Většinou nevšímavě procházejí alejí soch vytvořených barokními mistry. Všechny to táhne k soše Jana Nepomuckého a nedalekému křížku, odkud byl shozen.

Foto: Vratislav Konečný

Místo údajného svržení světce do vody

Článek

Zatímco mostní umělci se snaží prodat svá díla, občas se i zadaří, turisté se soustřeďují na dvou místech. Jedním je jediná bronzová socha na mostě, představující Johánka z Pomuku, kanovníka za vlády Václava IV. 

Ten ho nechal spolu s dalšími osobami krutě mučit, sám se podílel, protože si tak vyřizoval spory s arcibiskupem Janem z Jenštejna. S tím byl král nejprve velký kamarád. Jenštejn se ale od krále opilce a smilníka odvrátil.

Král chtěl sebrat Jenštejnovi kladrubský klášter, kde umíral opat, jenže Jenštejn si nechal od generálního vikáře Jana z Pomuku úředně potvrdit volbu svého opata. To krále tak rozběsnilo, že Johana sám mučil, a nakonec ho nechal hodit do Vltavy.

Jenštejnovi se podařilo před královým hněvem uprchnout. 

Křížek na mostě údajně označuje místo, odkud vikáře svrhli.

Pomuk a Nepomuk jedno jest

Jan Nepomucký, rodný Pomuk nechali přejmenovat Habsburkové, je po svatém Václavovi nejvýznamnějším českým svatým. Jeho socha je rozšířena po celém světě, habsburská monarchie jím byla zaplavena. Stojí většinou na mostě nebo u nich. Kolem hlavy má hvězdy, ty údajně zářily nad jeho mrtvolou. Je zobrazován s prstem na ústech, symbol mlčenlivosti, drží kříž, připomínka, že byl mučen tak strašně jako Ježíš. Dalším atributem je palmová ratolest. 

Bronzová socha je odlita podle hliněné předlohy sochaře M. Brokoffa. Na soklu vedle donační desky jsou reliéfy krále Václava IV. se psem, při zpovědi královny Žofie. Hlavní verzí mučení bylo údajné zpovědní tajemství královy choti Nepomukovi. Druhá deska znázorňuje svržení vikáře do Vltavy. 

Uctívání Nepomuka přišlo s jezuitským řádem, měl se tím potřít duch Jana Husa, Čechy měly být jen katolické. K poctě světce se pořádaly velkolepé Svatojanské slavnosti, ty zrušil císař Josef II. 

Týden před svátkem sv. Jana se u sochy stavěla dřevěná kaple s výjevy z Johanova života. Sloužily se mše v češtině a němčině, hrálo se na přenosné varhany. 

Křížek s reliéfem 

Bronzový dvouramenný kříž, ramena končí pěticí hvězd. Je zasazen do mramorové destičky, pod níž jsou vsazeny ostatky Nepomuka. Kolem je mřížka s reliéfem světce na hladině Vltavy. Původní poškodila povodeň roku 1890, poté znovuinstalována a v 70. letech minulého století odstraněna. Nynější, na které visí "milenecké zámky", je z roku 2009. 

Na mostě stojí 30 soch a sousoší, mimo most ještě jedna - Bruncvík se lvem. Většina děl jsou kopie, originály najdete v lapidáriu. Byly přeneseny nejen kvůli počasí, ale hlavně vandalismu. 

Přejohánkováno

V roce 1962 se v médiích objevila teorie, že nikdy žádný Nepomuk neexistoval. Měla jen jepičí trvání. 

Hájek z Libočan, který rád vytvářel fantaskní historické teorie, zase ve své kronice psal, že král utopil dva Johánky. Jenštejnova vikáře a královnině zpovědníka. 

Reklama

Výběr článků

Načítám