Hlavní obsah
Foto: MdB

Klapzubova jedenáctka válí. Tentokrát na prknech Městského divadla Brno

Klapzubova jedenáctka se 15. prosince představila v premiéře na Činoherní scéně Městského divadla Brno. Úspěšný výsledek potvrdila druhou premiérou na Silvestra. Zabodovala i v dalších "utkáních" s diváky vedených ve zdravém sportovním duchu.

Foto: MdB
Klapzubova jedenáctka válí. Tentokrát na prknech Městského divadla Brno

Eduard Bass dal své Klapzubově jedenáctce podtitul Povídka pro kluky malé i velké. První vydání z roku 1922 vyšlo s obálkou Eduarda Miléna. Další již se známými ilustracemi Josefa Čapka. Bassova fotbalová, vlastně pohádka, si uchovává stálou čtenářskou oblibu. Bývá i častou materií pro dramatické zpracování. Nyní se jí úspěšně chopilo i Městské divadlo Brno.

Autor příběhem ze světa široce rozšířené, populární kolektivní sportovní hry zahrál na strunu klukovství žijícího do nejpokročilejšího věku. Zabrnkal i na tu zvlášť citlivou v malém národě mezi většími. Na přání či niternou potřebu mezi Goliáši být Davidem. Přehrát ty větší, nandat jim to alespoň na hřišti, kde za daných pravidel stojí proti sobě stejný počet hráčů. Sen s jednoduchým syžetem.  

Chalupník Klapzuba má jedenáct synů, to už se samo nabízí udělat z nich fotbalový mančaft. Pustí se do toho a zanedlouho tým z Dolních Bukviček válcuje nejlepší světové profi týmy. Do zpracování divadelní realizace v MdB se pustila osvědčené zdejší autorské trio osobitých hudebních komedií Slovák-Šotkovský-Štěpán. Příběh zázračné jedenáctky, jak ji stvořilo pero E. Basse, zůstal samozřejmě zachován. Autoři, jak je jim vlastní, přidali i dost ze svého, a to ku prospěchu jevištního zpracování.

Čtenáři ponořenému do knihy pomáhá vlastní představivost, film může dodat punc „fotbalové autenticity“. Divadlo musí vlastními prostředky nahradit chybějící hřiště a napínavá sportovní utkání. Zde se našla vhodná „náhrada“ v podobě volby četných hudebních čísel s příslušnou choreografií. Pojetím, švihem a rytmem jsou vtipným zástupem za sportovní realitu.

Své sehrává i nová figura v ději – děda Klapzuba. Rozšafný kliďas dobře padnoucí naturelu a projevu Z. Junáka svými vstupy pomáhá pojit děj, je vyprávěčem i tím rozvážným, „nad věcí“. Více ke slovu, než v povídce se tak dostává i máma Klapzubová v pěkném podání A. Antalové.

Vtipným autorským nápadem i přínosem v dramatizaci byly šachy ­- původní idea táty Klapzuby pro sportování jeho hochů. Osobitý i tvrdošíjný sportovní srdcař (výborně ztvárněn V. Skálou) nejprve syny trénuje v královské hře. Jen jeden ze synků má k ní buňky. Díky tomu se Klapzubákům podaří uprchnout ze zajetí lidojedů. „Čímž se velká historie Klapzubovy jedenáctky končí,” jak uzavřel Eduard Bass.

Inscenace v MdB se podařila, možno hovořit o rodinném představení, které osloví diváky velké i malé, víc asi mužskou část rodiny. Autorem hudby je Jiří Levíček. Pod dramaturgií je podepsán Jan Šotkovský s Miroslavem Ondrou. Režisérem je Stanislav Slovák. Na úspěchu inscenace má zásluhu celý realizační tým, všichni představitelé jedenácti borců, stejně jako dívčí sestava v roli soupeřů, fanynek, novinářek, lidojedů a dalších.

Příznivci kopané po povzbudivé klapzubovské injekci mohou nabrat na optimismu s vírou, že český fotbal začíná již také "válet".

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků