Článek
V posledních týdnech nevystupujete na jevišti, ale protože učíte na Mezinárodní konzervatoři Praha, zabýváte se dnes a denně studenty. Jaké to je být s nimi nikoliv ve třídě, ale online?
Je to zajímavá zkušenost pro ně i pro mě. Ti, kteří aktivně spolupracují v normálních hodinách, reagují poctivě a pružně i nyní. Ti, kteří rezignovali na aktivní účast už ve třídě a rozhodli se uzavřít do hradeb vlastního světa s mobilním telefonem v ruce, opakují totéž v bleděmodrém také teď. Mohu je motivovat a urgovat o vyvíjení samostatné myšlenkové činnosti opakovaně, do nekonečna to ale nelze. A každému ponechávám možnost jeho volby.
Vzpomínáte na prozatím poslední divadelní představení, kdy jste v březnu hráli pro mladé lidi. Jaké to bylo?
Bylo to moc krásné. Jednak mám výborné kolegy a za druhé jsme měli velmi vnímavé publikum, kterého se téma hry bytostně dotýkalo. Tragikomedie O klucích aneb Jsem kuchta pojednává o mladých delikventech, kteří místo toho, aby šli do vězení, dostanou od státu šanci absolvovat takzvaný antiagresivní trénink. Našimi diváky byli tentokrát kluci z pasťáku, vnímavě a spontánně reagující. Při diskusi nám pak říkali, že mnohé situace znají ze svého života vlastního, a dokonce padla otázka, zda jsme je jezdili šmírovat, že tak dobře známe různé jejich autentické životní situace.
Dalo by se říct, že v této době, když nehrajete, nezpíváte a nevystupujete, máte více času na sebe?
Ano, přesně tak. Skoro dennodenně jezdívám na výlety do přírody a mohu potvrdit starou pravdu, že pobyt mezi stromy a na sluníčku je vnitřně velmi očistný.
Pokud vím, tak beseduje i v knihovnách prakticky po celé republice, což se zatím nekoná. Přesto prý máte nechystané další téma besedy... O čem bude, až se kultura a život stabilizuje a budete zase jezdit?
Moje nová přednáška se bude týkat okolností vzniku a různých peripetií kolem natáčení filmu Františka Čápa Babička z roku 1940. Osudy řady jeho hereckých představitelů i dalších tvůrců byly velmi zajímavé, leckdy až vypjatě dramatické a bude tedy o čem vyprávět. Spisovatelka Božena Němcová by letos oslavila dvousté výročí svého narození a tato okolnost mi při tvorbě přednášky krásně přihrála do karet.
Více než dvacet let hrajete divadlo, což je váš život. Těšíte se na jeviště?
Moc... moc. Na to se snad ani nedá odpovědět jinak. Už aby to bylo.
Jiří Bartoň na jevišti Divadla Šumperk.
Jiří Bartoň ve svém šansonovém recitálu Staré filmové melodie.
Jiří Bartoň v mezičase zkoušení v divadle.