Hlavní obsah
Mirka Svobodová z Klatov (na snímku) ochotně zapózovala i se svým pejskem. Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková

Jak obyvatelé Klatov tráví karanténu? A čím se baví za zdmi svých domovů?

Dosud nepoznaná situace, obecná karanténa, uvrhla podstatnou část obyvatelstva celé České republiky téměř do domácího vězení. Kolik Klatováků se odhodlává k vycházkám? Jak se změnil jejich život? Jak byli připraveni na povinnost nosit roušku? Jak zvládají karanténu a co dělají pro svoji ochranu?

Mirka Svobodová z Klatov (na snímku) ochotně zapózovala i se svým pejskem. Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková
Jak obyvatelé Klatov tráví karanténu? A čím se baví za zdmi svých domovů?

Před nákupním střediskem Penny jsem oslovila Zdeňka Šlehofera z Klatov. „Jak se změnil můj život? Trošku mám strach chodit ven. Pracuji na vlakovém nádraží, tam jsem s lidmi pořád ve styku. A tam je hodně lidí, takže je potřeba hodně se chránit. Navíc od čtvrtečního rána přišlo nařízení vlády, že všichni lidé musí nosit roušku. Na tuhle situaci jsem nebyl připraven, ale roušku jsem si vyrobil sám. A jak zvládám karanténu? Zvládám ji v pohodě, protože jsem celý den v práci. Je pravdou, že v těchto dnech jsem změnil své návyky, víc a častěji si myju ruce a dostávám do sebe víc vitaminů," přiznal devatenáctiletý Zdeněk.

V ulicích města jsem oslovila Mirku Svobodovou z Klatov, která vyrazila se svým pejskem na procházku. „Můj život ohledně karantény se změnil relativně hodně, ale protože jsem teď tři týdny byla nemocná s chřipkou, už jsem měla možnost si domácí karanténu vyzkoušet, takže mi to nepřišlo až tak brutální. S pejskem na procházky můžeme, za což jsem ráda, takže aspoň chvilku se vyvětráme, a doma je zatím pořád co dělat. Je škoda, že nemůžeme být venku, ale nedá se nic dělat. Musíme bojovat všichni.

Na povinné nošení roušek jsem nebyla vůbec připravena, protože jsem marodila, takže jsem se nikam nedostala. A když jsem je teď začala shánět, včetně rukavic a respirátorů, samozřejmě v lékárnách vyprodáno. Tak jsme prošli skříně, vyndali všechny bavlněné věci a šijeme si roušky doma. A jak zvládám karanténu? Je to složitější, ale protože ten vir je opravdu agresivní, naše pohodlí se musí upozadit a musíme dbát pokynů, které nám radí odborníci. Vidíme to teď v Itálii, Německu - obrovský nárůst koronaviru. Asi každý z nás by byl nerad, kdyby taková vysoká čísla se projevila i u nás. Takže raději se přizpůsobíme a budeme doma, aby vir co nejdřív odešel a zase jsme si mohli užívat krásného jarního počasí jako dnes.

A co dělám pro svoji ochranu? Já jsem blázen na úklid. Savo jsem používala i předtím, v tom pokračuji dál, akorát jsme si ještě, dokud bylo, zakoupili antibakteriální mýdlo. Hodně žehlíme, málo větráme, málo chodíme mezi lidi, téměř vůbec, a budeme doufat, že to přežijeme ve zdraví. Mytí rukou několikrát za den je úplnou samozřejmostí. Protože pracuji v potravinářském průmyslu, jsem na tyhle podmínky přísnější i zvyklá, takže mi to nepřijde jako něco výjimečného. Akorát, že to samé dělám nejen v práci, ale i doma ve zvýšené míře," řekla paní Mirka.

Třetím dotázaným byl Vojtěch Červeňák z Klatov. „S kolegou tady uklízíme město. Můj život se nezměnil, jenom, že musíme mít roušku. Tu nám zajistil náš pan šéf. A jak zvládám karanténu, kdy má člověk chodit jenom do práce a pak hned domů? No, je to na obtíž, je to nervozita, zavřeli nám restaurace, nemůžeme se scházet. Takže po práci hned domů. Tam většinou sedíme u stolu a povídáme si, sledujeme televizi, zprávy, občas si zahrajeme na kytaru, ale je to dlouhé čekání," posteskl si pan Červeňák. „Je pravdou, že víc si teď myju ruce a jím vitaminy,” dodal.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků