Hlavní obsah
Na Hromnice se v kostelech světily speciální svíčky "hromničky", které měly zahánět nebezpečné letní bouřky Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková

Hromnice - jara svíce aneb Stará Šumava v krásných zvycích našich předků

Za polovinu zimy se považovaly Hromnice (2. února). Hospodáři na Šumavě říkali: „Hromnice - jara svíce."„Na Hromnice zima s jarem potkají se." „Od Hromnic studeného méně, teplého více." Tímto dnem také dříve končila vánoční doba, sklízely se betlémy z chrámů i z domácností a také vánoční stromeček.

Na Hromnice se v kostelech světily speciální svíčky "hromničky", které měly zahánět nebezpečné letní bouřky Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková
Hromnice - jara svíce aneb Stará Šumava v krásných zvycích našich předků

V lidovém pojetí se Hromnice staly důležitou oslavou přicházejícího jara. Svátek byl také spojen s ochranou před ohněm, bouří a bleskem, jak napovídá jeho název.

Nejznámějším příkladem této víry je svěcení svící, takzvaných hromniček, prováděné v tento den, které se pak doma zapalovaly při bouřkách a dávaly do oken, neboť se věřilo, že uchrání stavení od blesku.

Hromnice je lidové označení svátku, který prošel řadou proměn

Původně se nazýval hypapanté, tj. Setkání starce Simeona s Pánem, později Očišťování Panny Marie. Dnešní liturgie ho zná jako svátek Uvedení Páně do chrámu.

Svátek připomíná událost z evangelií (Lk 2,22-38), kdy Ježíšova matka Maria přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. Zde se setkává s prorokyní Annou a spravedlivým Simeonem, který Ježíše nazval „světlem k osvícení národů".

Od tohoto Simeonova proroctví o Ježíši - světle pochází zvyk, který se začal šířit zřejmě od 11. století: v tento den světily svíčky „hromničky", které se během bouřek zapálené dávaly do oken a měly spolu s modlitbou chránit před bouřkami.

Posvěcené hromničky měly řadu ochranných funkcí   

S Hromnicemi byla spojována řada lidových obyčejů a magických praktik. V Čechách na tento svátek přinášeli věřící do kostelů svíce k vysvěcení. Po požehnání je nesli v průvodu a potom pečlivě uschovávali doma. Pobožní lidé vysvěcené hromničky zapalovali při bouřích a přitom se modlili k Bohu za odvrácení možné pohromy. Podle lidové pověry hromničky chránily dům před blesky a úrodu před špatným počasím a letními bouřkami.

Na Šumavě obcházel hospodář hned po návratu z kostela s posvěcenou zapálenou hromničkou třikrát včelí úly, což mu mělo zajistit zdravé včely a hojnost medu. O Hromnicích se nesmělo klít, mluvit nevážně, tancovat ani žertovat. Lidé věřili, že kdo bude toho dne tancovat a zákaz poruší, „zemře bez světla".

Světlo a oheň patřily od pradávna k symbolům spojeným s představou boje dobra a zla. Zapálená svíce symbolizovala Krista a věčný život, jejich svit měl vést umírajícího na cestě do věčnosti.

Na Šumavě se hromnička dávala do ruky těžce nemocnému. Také vedle lože umírajícího hořely hromničky - světlo hromničky mělo jeho dušičce svítit na cestu do nebe. Báby kořenářky hromničkami léčily. Kdo měl horkou nemoc, tomu podržely pod bradou dvě zkřížené hromničky a nebožák se s pomocí Boží uzdravil. Na vesnici se s hromničkami „čarovalo" ještě na počátku 20. století. Na Hromnice bylo zakázáno šít, neboť lidé věřili, že špička jehly přitahuje „boží posly" (blesky) a stavení by mohlo shořet.

Pranostiky našich předků napoví

Když o Hromnicích sněží, jaro není daleko

Na Hromnice jasná noc – bude ještě mrazů moc

Zelené Hromnice - bílé Velikonoce

Na Hromnice musí skřivan vrznout i kdyby měl zmrznout

Jestli na hromnice mrzne a sněží, úrodný rok na to běží  

(Zdroj: Wikipedie, knižní archiv České tradice, internet)

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků