Hlavní obsah
Petr Rímský & Misitu Foto: archiv Petra Rímského

Do Skvrňan se mezi knihy se vrací Petr Rímský

Na dalším koncertu mezi knihami, který proběhne 21. října od 19:00 v Obvodní knihovně Skvrňany v Plzni, zahraje písničkář Petr Rímský. S Petrem jsme připravili krátký rozhovor.

Petr Rímský & Misitu Foto: archiv Petra Rímského
Do Skvrňan se mezi knihy se vrací Petr Rímský

Jste známý písničkář, přesto vás běžně v rádiu neslyšíme. Můžete se čtenářům, kteří o vás slyší poprvé, představit?

Jsem takový vypravěč při kytaře. Hodně hluboký a nezaměnitelný hlas spolu se specificky a zajímavě hranou kytarou. Ostatně třikrát do roka vedu své netradiční kytarové kurzy. Snažím se, aby mé písničky nebyly hudebně či textově na jedno brdo. Říkám si, že raději méně originálních než nekonečno stejných.

Můžete čtenářům přiblížit vaši tvorbu?

Nejlépe ji přiblížím, když se čtenář rozhodne být posluchačem. Nenajde mě ovšem v hracích hospodách mezi řízky a drinky (nebo ještě lépe mezi buřty a pivem), jak tomu často je. Příliš mnoho požitků každý z nich oslabí až znehodnotí. Představme si třeba sex a veslování… Písničkaření pokládám za kumšt s trochou interaktivity a soustředění na sebe navzájem. Je to vzájemná inspirace, setkání lidí něčím příjemně zaujatých. Schopnost zajímavou formou porovnat postřehy a zkušenosti, touhy i naděje, ale třeba také trochu vymezování se vůči špatnému. Ve srandě i vážně, v poezii i prostém slově.

V Plzni nehrajete poprvé. Jaký k ní máte vztah?

Nabízí se samozřejmě připomenout dvě autorské Porty, které jsem tu obdržel, spoustu přátel potkal a nespočet písniček zahrál či slyšel. Ale to už je trochu pravěk. Současnost je nové hledání chvílí klidu a zamyšlení v uspěchané a někdy příliš komerční době. Lidí, kteří ty chvíle chtějí sdílet. Každé město dělají kromě historie lidé současní. Ti, které potkávám, mi dělají Plzeň krásnou. Koncerty Mezi knihami jsou skvělým nápadem.

Vystupujete často také v Polsku. Je rozdíl mezi tamními posluchači a našimi?

Jsem trochu blázen s tou tezí, že hranice nejsou, hranice se dělají. A já se je snažím bořit a spojovat lidi navzdory rozdílům. Navzdory těm, kteří nás cíleně rozeštvávají. To se netýká jen Polska, ale jakýchkoli „jiných“ lidí. Vždy jsou to pro mě především lidi. Nechci ignorovat rozdíly a tvářit se, že jsem si nevšiml, že někdo mluví jiným jazykem, nebo je třeba černý. Ale neděsím se, dívám se všem do očí, chci rozumět. Ze zajímavých rozdílů se třeba poučit. Takové, které by mi asi nevyhovovaly, neodsuzovat. Respektovat. S Poláky je to samozřejmě snazší, jsme si blíž, máme podobnou historickou zkušenost, byť ta naše mi v porovnání s nimi připadá poněkud zbabělá. Podobná je i řeč. Mí polští diváci mají k dispozici přeložené texty a koncert je provázen spontánním rozhovorem s tlumočnicí. Někdy je koncert společný s někým domácím. Škoda, že u nás víme tak málo o polských písničkářích, mohl bych vyprávět.

Na co se mohou návštěvníci plzeňského koncertu těšit?

Na písničky, poezii, dobrou náladu, skvělý zvuk, příjemné prostředí knihovny a krásné mladé lidi, kteří nenápadně stárnoucího písničkáře podporují hlasy, nástroji a energií.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků