Hlavní obsah
Tradiční vůně Vánoc se neobejde bez purpury a vonných františků. Foto: Profimedia.cz

Tradice pálení purpury a vonných františků

Za tradiční symbol připomínající dětství a čas Vánoc je již po staletí považována vůně purpury a také františka. Pokud toužíte prožít pravé staročeské Vánoce, zavzpomínat si a doma si dokreslit pohodovou atmosféru a teplo domova, pak vězte, že purpura a františek jsou tou nejlepší volbou.

Tradiční vůně Vánoc se neobejde bez purpury a vonných františků. Foto: Profimedia.cz
Tradice pálení purpury a vonných františků

Purpura je směs voňavých bylin a koření, která se teplem rozvoní. Patří do ní např. levandule, máta, muškátový oříšek, meduňka, mateřídouška, tymián, majoránka, šalvěj, rozmarýn, kmín, anýz, fenykl, oregano, květy růží, heřmánku, suché květy různých rostlin, např. růží, měsíčku či chrpy, jehličí, listy maliníku, jahodníku, ostružiníku či borůvčí. Většinou nechybí ani skořice a hřebíček, vhodná je i trocha jehličí. Fantazii se meze nekladou, na trhu tak seženete více druhů směsí.

Podobné vůně pocházejí z dob Keltů, kteří pálili na ohni voňavé jehličí.

Purpura se o Vánocích klade na rozpálenou plotnu, aromatická směs se tak vlastně nasucho praží. Z koření, dřevěných pilin i třísek a z vonných bylinek se přitom odpařuje aromatická vůně či kouř.

Nejlepší je pálit purpuru na plátu kamen, což ale dnes téměř není možné, proto se nabízí varianta litinové či sklokeramické plotýnky (s použitím alobalu). Místnost ale krásně provoní i purpura položená na topení.

Purpuru lze také pálit v aromalampě, kam normálně kapeme vonný olej. Purpuru pouze zahříváme a nikdy nepálíme, aby hořela plamenem.

Pálení františků

Tradice pálení vonných františků pochází z česko-německého pohraničí, a to především z Krušnohoří. Je stará tři sta let, ovšem obliba vůně kadidla sahá mnohem hlouběji do prastarých dob, kdy se s jeho pomocí vykuřovaly a očišťovaly příbytky na přelomu starého a nového roku.

Vůně kadidla, která je pro františky typická, se tak přenesla z chrámů i do rodinných příbytků. Kadidlo neboli olibanum bylo jedním z darů, které přinesli tři králové nebo spíše mudrci právě narozenému Ježíškovi. A to mělo jistě svůj význam.

Když benediktin Jan z Holešova popisoval za časů Václava IV. štědrovečerní koledu, připomněl, že kněží v bílém rouchu okuřují tou dobou „kadidlem také domy, do nichž přicházejí, aby silou kadidla dokonale vypudili ďábla, knížete temnot, ze všech koutů”.

Kníže temnot býval tou dobou velmi mocný. V čase tzv. vykuřovacích nocí, jak bylo označováno období od svaté Lucie po Boží hod (13. až 25. prosince) anebo čas od Štědrého večera až do Tří králů (24. prosince až 6. ledna), táhli podle dávných mýtů německým a možná i českým krajem pohanští bohové s vojskem duchů, jimž mohl člověk čelit jediným způsobem – kouřem. Dým stoupající k nebi byl totiž nástrojem, jímž lidé odedávna „komunikovali“ se světem bohů a také démonů.

V očích pravověrného křesťana byli samozřejmě staří bohové i duchové okolo nich pouhými pekelníky, kteří se z našich Vánoc nakonec úplně vytratili. Není tedy divu, že Jan z Holešova při svém popisu středověkých českých vánočních zvyků připomínal, jak snadno se může čert o těchto svátcích zmocnit lidské duše, a to i skrze očistné kadidlo.

Neúmyslně tak upozornil i na další dva u nás už povětšinou zapomenuté zvyky, totiž na zákaz vynášení vánočního ohně z domu a na věštění z dýmu.

Jak správně zapálit františka

Nad svíčkou nebo zapalovačem přidržte špičku františka v plameni po dobu 15–20 sekund. Pomalu s ním v plameni otáčejte, aby došlo k rovnoměrnému zapálení vnějšího okraje. Po vytažení z plamene je dobré ho ještě mírně rozfoukat.

František obvykle obsahuje pálené dřevěné uhlí, které se namele, přidává se k němu i kadidlo (olibanum) – pryskyřice z kadidlovníku pravého (Boswellia sacra), které dodává hořícímu františku známou vůni.

Osudy aromatické pryskyřice
Existuje několik druhů kadidlovníků, které rostou na Arabském poloostrově, v Africkém rohu a také na Indickém poloostrově, v Íránu, na Cejlonu a v Malajsii.
Většina kadidla, které se dnes používá v Evropě, pochází z Etiopie a Somálska.
Nejvíce je však tradičně ceněno kadidlo získávané ze stromu Boswellia sacra (kadidlovník pravý), který roste v Jemenu a Ománu.
Z těchto míst vycházela kdysi tzv. kadidlová cesta, existující už v době bronzové, kdy hedvábná stezka byla ještě vzdálenou budoucností. Mířila jak do Indie a Číny, tak přes Egypt a Levantu do Evropy.
Arabové tvrdí, že kadidlo se používalo už před devíti tisíci lety. Staří Egypťané pro ně poprvé vyrazili někdy před pěti tisíci lety.
Pryskyřice z kadidlovníku pravého se velmi často používá jako součást vonných směsí – jako kadidlo tak může být označována jak sama pryskyřice, tak směs, která ho obsahuje.
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků